,,Jsem přesvědčený monarchista,“ to jsou hrdá slova mistra Adolfa Borna.

Přestože se už ve svých pěti letech s rodiči odstěhoval do Prahy, Velenice zůstaly jeho domovem, kam často dojížděl vlakem za babičkami, a už tenkrát si ve vlaku dělal první kresbičky z dění na malých vlakových stanicích: sedící dědy na lavičkách, vždy s černým kloboukem a holí, kolem pobíhající slepice, kvetoucí keře jako na nádražíčkách od Karla Čapka. Povídal mi se zápalem, jak to tenkrát bylo nesmírně inspirativní, vzbuzující v něm touhu tu atmosféru uchovat na papíře. Později na něj nesmírně působily knižní ilustrace, fascinovalo ho, jak ilustrátoři dokážou zobrazit spisovatelem daná témata, a rozhodl se jít stejnou cestou a ztvárňovat slova do viditelných barevných forem. To se mu povedlo v míře vrchovaté. Ilustroval více než 250 knih a netajil se svou radostí, že se jeho sen stal skutečností.

Píše se o něm jako o klasikovi české karikatury. A není oceňován jen u nás, účastnil se často mezinárodních výstav karikatury a humoru. V Montrealu byl vyhlášen karikaturistou roku, byl držitelem mnoha mezinárodních cen. Byl to skvělý grafik, kreslíř, udivující svou osobitou invencí, jeho ilustrace a barevné litografie nemají konkurenci. Chodila jsem na každou jeho výstavu, vždycky mne přivedly do dobré nálady a vymazaly mi chmury z čela. A když se chci ze srdce zasmát, tak si na videu pustím jeho Macha a Šebestovou.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 5/2017, ročník XIII. - objednání předplatného zde)