O desítky let později se u Anny pravidelně scházela společnost umělců o několik generací mladších než ona. Býval mezi nimi Karel Čapek, Arne Novák, Jaromír John, Otakar Fischer, redaktor Miroslav Rutte, novináři, spisovatelé. Dětství prožila Anna ještě ve společnosti obrozenecké, na sklonku života si výborně rozuměla s moderními autory. Úžasný oblouk mezi generacemi se klene nad životem dámy, která pod pseudonymem Felix Téver vstoupila i do literatury.

Podivné manželství

Anna se narodila v rodině známého pražského lékaře Mikuláše Miksche, Riegrova přítele a obdivovatele. A právě Rieger dal později Anninu životu nový, zajímavý směr. Veselá a půvabná mladá dívka (tmavovlasá Anna se prý trochu podobala císařovně Sissi) neměla jistě o ctitele nouzi. Bohužel si vybrala špatně. Vlastně si ani nevybrala: byla vybrána. Zamiloval se do ní Josef Lauermann (vnuk Jungmannův a tedy další obrozenecká rodina). Mladý muž nepevného zdraví naléhal na sňatek, vyhrožoval sebevraždou, a Aninka se za něj provdala spíše z pocitu povinnosti než z lásky. A jak se dalo čekat − manželství se nevydařilo. U Josefa Lauermanna propukla duševní choroba a jeho bezdůvodná žárlivost a podezíravost přerostla po pár letech v hrozivou noční můru a psychické týrání. Nakonec Anna, sama už ze všeho nemocná, požádala o rozluku a uchýlila se s malou dcerou Olgou do Itálie. Usadila se v Římě, kde se před ní opět otevřel svět se všemi jeho krásami a kde se jí vrátila radost ze života. Teprve po třech letech, když Josef souhlasil s rozchodem, vrátila se Anna s dcerkou do Prahy. Na Řím vzpomínala po celý život.

(celý článek najdete v tištěném vydání 10/2016, ročník XII. - objednání předplatného zde)