kraus
canafest
krasa
senniorfitnes

All posts by Vlaďka Dobiášová

Gentleman a vánoční dárky.

Zmínky o vánočních dárcích se objevují už v 16. století, kdy vánočními dárky byly dokonce i úplatky. Takové dárky dostávali státní úředníci a šlechta. Vánočním úplatkům pro úředníky se tehdy říkalo halafance. Ottův slovník naučný z r. 1888 říká, že „alafance, halafance − často se užívá s příhanou pro dary neb vzatky, jež soudcové neb úředníci od stran přijímají.“ V témže století existují zmínky o vánočních dárcích určených výhradně dětem. Inspirací k obdarovávání o Vánocích byl zřejmě příběh o třech králích, kteří přinesli Ježíškovi zlato, kadidlo a myrhu. V 19. století se naplno prosadila dnešní tradice obdarovávat o Štědrém večeru děti i v chudých rodinách, byť by to bylo jenom jablíčko.

Džentlmen a cestování.

„Nechci vám doporučovati, abyste jel do proslulých německých lázní, jichž návštěva se stala u nás skoro součástí dobrého tonu. Jedete-li ven na cesty, poznám však podle nápadnosti, se kterou se vyskytujete na nádraží, v kupé nebo na silnici, že umíte cestovati. Nebudete zajisté oblečen v tmavém šatě, který vám jinak velmi sluší.“  
Tak začíná v roce 1924 své polemiky o cestování společenský redaktor pánského časopisu Gentleman. Ať tehdy, nebo dnes, srpnem sice končí letní prázdniny, ale cestování v září mělo a má ještě stále zelenou.

Džentlmen a sport.

Na VII. letních olympijských hrách v Antverpách se v dubnu 1920 hrál hokejový turnaj, ve kterém čs. tým vůbec nestačil na zaoceánské soupeře, podlehl Kanadě 0:15 a USA 0:16. Až v utkání o 3. místo porazil Švédsko 1:0. Nevím, jestli to nebyla tak trochu hozená rukavice do ringu našich džentlmenů, která podnítila jejich touhu po sportu. Faktem je, že onen hokejový turnaj byl uznán až v r. 1982 jako první světové mistrovství v ledním hokeji, ale sportovní duch našich mužů sílil už mnohem dřív.

Džentlmen a láska.

Podle chytré paní Wikipedie je láska široký pojem pro silný, kladný a spíše trvalý vztah k jiné osobě, případně i k ideji nebo věci či zvířeti. Mohou v ní být různě silně zastoupeny aspekty přitažlivosti, touhy, obdivu, nezištné náklonnosti a oddanosti až po odevzdanost vůči druhému, vůči předmětu lásky. V základním významu se týká především vztahu dvou osob, na to však navazuje i řada dalších významů, jako je láska k určité věci, k místu a vlasti, k nějakému hnutí nebo ideji. Protože je měsíc květen a my si povídáme o mužích – džentlemenech dvacátých let, zůstaneme u jejich lásek milostných.

Veselé Velikonoce přejí pohlednice!

A proč by nemohly? Že jsou neživými obdélníky tuhého papíru, z jedné stany s obrázkem, z druhé popsané, a ještě se známkou? Nebo proto, že ne- umějí mluvit? Ale ony mají vlastně svoji řeč už nejméně dvě stě let. Kdo stvořil nebo poslal úplně první pohlednici, to se asi nikdy vědět nebude. Stejně jako se o vynálezu minisukní přou Francie s Anglií, tak i u vzniku pohlednice je to podobné. První prý byla Francie v roce 1777 a Anglie měla svou pohlednici i s první známkou v roce 1840.

Džentlmen

Když jsem rekapitulovala své články v našem časopisu, zjistila jsem, že jsou sice plné povídání a fotografi í o módě, společenských zvyklostech, příbězích, prostě o společenském životě minulého století, ale překvapilo mě, jak málo prostoru v něm dostali muži. Nebyl to vůbec úmysl, ale i tak se to pokusím v letošním roce napravit. Věnovat se především muži – džentlmenovi a zaměřit se i na období jeho „zrodu“. I když úplně bez žen to asi nebude.

Kouzelné pletací jehlice a háčky

Skutečně dokázaly kouzla. Kovové, dřevěné či kosticové jehlice a háčky by však bez šikovných a pracovitých ženských rukou toho moc nezmohly. Babičky a maminky uměly uplést a uháčkovat téměř všechno. Od ozdobné dečky na stůl přes pánský klobouk až po večerní šaty. Většinou vkusně, téměř profesionálně.

Z vlny a bavlny vzniklo v domácnostech nespočetné množství typických výrobků pro dospělé a děti. Hlavně se přeplétalo z páraných výrobků. Pletenina měla, ve srovnání s textilií, řadu výhod. Především se po rozpárání dala opětovně použít v jiné kombinaci, byla pružná, nemačkala se a forma zpracování byla velice přizpůsobivá. Pletení nebo háčkování se dalo vzít s sebou kamkoliv do kabelky, rychle rozložit a pokračovat v práci. Využít se dala každá volná chvilka. Oblíbenou inspirací byly střihy a návody.

Hvězdy stříbrného plátna.

Nestává se často, aby výstava měla tak mimořádný úspěch, že může cestovat po republice a je stále hojně navštěvována. Prostě se to někdy povede! Na počátku je nápad a trochu detektivního pátrání, potom trpělivost a vytrvalost. Určitě se to daří v případě výstavy, která přibližuje životní osudy největších českých hereckých hvězd první republiky a protektorátu.

Podzimní přešívání do školy

„Každá z našich žen se snaží být ve své domácnosti nejlepší hospodyňkou. Proto nejen vydává podle příjmu, ale nakupuje nové věci jen tehdy, nedají-li se staré již opravit. Tedy počítá i se starým materiálem, který doplní částečně novým, aniž by musela vynaložit značnou částku. Stejně je tomu i v našem národním hospodářství.“ E. Horáková, sjezd Československého svazu žen, r. 1951.

Thálie pro doktora Fausta

Zní to jako holý nesmysl, ale tak úplně to nepravda není. V  roce 2014 získal činoherní Thálii za mužský herecký výkon roku ve hře Úplné zatmění, kde v mladoboleslavském divadle hraje prokletého básníka Paula Verlaina, herec Petr Mikeska. Jak sám řekl, hraje a ještě víc těžce prožívá.

My a zbytek světa… padesátá léta.

Lidová tvořivost, zdroj inspirace v módě.

Zjevně je přehnané stavět vedle sebe dobu pobělohorskou a léta padesátá, ale od pobělohorské katastrofy byl nositelem kultury většinou venkovský lid. Šlechta a měšťanstvo naši zemi opustily a rozptýlily se v cizině. Přežili jsme germanizaci, zachovali po celá staletí národní jazyk a uměleckou tvořivost. Z té vycházely módní prvky právě i v letech padesátých, jako by chtěly částečně suplovat ztracený luxus, eleganci a národní sebevědomí.

Vyrážíme k vodě a za sportem

Měsíc červen je každoroční jistotou nastupujícího léta, prázdnin a dovolených. Když si jeho kouzlo zasadím do padesátých let, neomylně se mi začne před očima odvíjet film s Jaroslavem Marvanem z roku 1952 – „Dovolená s Andělem“. Tam je vše o společnosti a módě, spojené s létem a sportem. Myslím tím u nás, v naší republice. Pokud bych chtěla vědět něco o tomtéž, ale za našimi západními hranicemi, musela bych v hlavě tu svou promítačku přepnout přinejmenším na film „Prázdniny v Římě“.

Lidová tvořivost v šatníku padesátých let.

Zjevně je přehnané stavět vedle sebe dobu pobělohorskou a léta padesátá, ale od pobělohorské katastrofy byl nositelem kultury většinou venkovský lid. Šlechta a měšťanstvo naši zemi opustily a rozptýlily se v cizině. Přežili jsme germanizaci, zachovali po celá staletí národní jazyk a uměleckou tvořivost. Z té vycházely módní prvky právě i v letech padesátých, jako by chtěly částečně suplovat ztracený luxus, eleganci a národní sebevědomí.