Jeho přesvědčení se zrodilo už v útlém mládí, kdy byly České Velenice, odkud pocházel, z části na území českém a z části na rakouském, a přesto obec žila pospolu, lidé necítili, že jeden patří tam a druhý onam. Rád vzpomínal na tu dobu, kdy Velenice byly v pravém slova smyslu mezinárodním městečkem. Jazykové problémy nebyly, každý z obou stran mluvil tak i tak, nebo alespoň rozuměl sousedům. Vykládal mi s jiskrou v oku, jak se chodilo přes hranice do biografu nebo nakupovat, jak už jako dítě přesně věděl, kde je co lacinější, jak například velenické dámy pašovaly z rakouské strany špek, ukrývaný vnadně pod jejich blůzičkami, a financové, kteří měli kontrolovat zboží zakoupené na té či oné straně, byli liberální, protože se jim ten špek v blůzičkách náramně líbil. A taky jak Češi chodili s oblibou do hostince, který stál asi deset metrů za naší hranicí, jehož majitel se jmenoval Svoboda a čepoval nejříznější pivo v okolí, a když pak komunisti hranici uzavřeli, lidé si stěžovali, že jim chybí dobré pivo a Svoboda. S malým s, ale to se při řeči nepoznalo. Zkrátka mistr Born do smrti litoval, že Rakousko-Uhersko zmizelo z mapy Evropy.