(Divné, ale třeba jsem špatně rozuměl.) Možná, možná, kdožpak to ví, což se to nemůže stát, až přijde čas ten pohádkový… atd. Pohádkový čas většinou nepřichází, zůstávají jen marné sny, krk dám však na to, že ani nejstarším pamětníkům waltz, k němuž tahle slova patří, neříká vůbec nic. Mně také ne. Jenže když jsem si usmyslel, že si tentokrát vzpomenu na dívčí vokální skupinu Bajo trio, narazil jsem na internetu nejdřív právě na něj. A zamrzelo mě, že u něho nejsou uvedeni autoři. Zaujala mě odvaha, s jakou textař použil slovní spojení „čas kvetoucích lesů a niv“. Nezpěvné niv dal dokonce pod dlouhou notu. Niva znamená totéž co pole nebo louka, slovo je to však výrazně knižní, běžně už nepoužívané. Ačkoli…, teď mě napadá…, Niva se v té době jmenoval dokonce časopis, vydávaný tzv. Novým lidem v Brně, tak jsem asi s touhle úvahou vedle jak ta jedle. Časy se mění a jazyk s nimi. Čím se dřív posluchači dojímali, to je dnešním směšné. Je-li libo úsměv, prosím, ale neposmívejme se. A uznejme, že Bajo trio bylo oblíbené a úspěšné a že na scéně populární hudby vydrželo bezmála třicet let.

Celý rozhovor najdete v časopise Revue 50plus, v čísle 9/2020.