canafest
senniorfitnes
kraus
krasa

Bicanovo občanství?

Všechno bylo jinak aneb dnes těžko popsatelná historie.

Vyjednávání o definitivní fotbalové přeregistraci Josefa Bicana z Admiry Vídeň do Slavie Praha, a tím i z Rakouska do Československa, bylo završeno. Admira byla v dluzích a za jejich úhradu dala souhlas. To však nebylo zhola nic proti tomu, jak se červenobílí museli „prokousávat“ hned roku následujícího k získání Bicanova státního občanství republiky Československé. Jak šel čas právě před osmdesáti roky?

DNEM 13. 3. 1938 PŘESTALO EXISTOVAT RAKOUSKO.

V Linci byl podepsán zákon o spojení Německa s Rakouskem a jeho první věta zněla: „Rakousko je zemí Německé říše. Říše se od této chvíle nazývá Velkoněmecká.“ Bican se měl podle nových prováděcích předpisů dostavit do Vídně, odevzdat dokumenty rakouské a převzít ty říšské. Neudělal to. Nikdy dál o tom nechtěl mluvit. A do knihy o něm
(Bican, pět tisíc gólů – nakladatelství Olympia) se nic z těch pohnutek také nedostalo. Hrozila podobná situace, za jaké belgický internacionál Raymond Braine opustil po šesti letech Spartu. Jako cizinec totiž musel s našimi úřady projednávat podmínky pracovního povolení i jeho prodlužování. A naši úředníci cizince prověřovali hodně důkladně. Věděli o nich, kolik vydělávají.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 7-8/2018, ročník XIV. – objednání předplatného zde)