festival
krasa
vanoce

Častokrát jsem se tázala…

V minulém článku tohoto seriálu jsem jásal nad prvorepublikovým swingem v podání BLUE STAR Václava Marka, jak spolu s Hradeckou filharmonií oživil tradici českého průkopníka žánru R. A. Dvorského, a teď jsem byl svědkem práce jejich nové, schopné a ovšemže žádoucí konkurence.

Vždyť čím víc tvůrců se pokouší o stejné nebo podobné, jejich soutěžením roste i jakost. Byť platí to jen do určité výše mnohosti. Zlákán kapelníkem orchestru Lukášem Jadrníčkem radoval jsem se ve Venuši tak, až to se mnou uhodilo o zem. Ne doslova, nepřišel jsem tím k modřinám, ale byl jsem v tak řečeném rauši obdivem nejen ke kapele, jak jí to šlape, ale také ke zpěvákovi a průvodci Kryštofu Krhovjákovi a k dívčímu vokálnímu triu Sester Ježkových, které si zaslouží být jmenovány občanskými jmény jednotlivě, tedy ke Karolině Stasiakové, Radce Říhové a Tereze Nálevkové. Hudba a umění vůbec přece odráží vnitřní stav člověčí tu radosti, tam žalu, onde rozrušení z ohrožení, a teď se mi dostalo nádherného zážitku s nadšenci dosud mi neznámými, ale se mnou a s mou odcházející generací nečekaně souznícími.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 12/2017, ročník XIII. – objednání předplatného zde)