Společnost Archivy - Revue 50plus

Havel věřil…

MUDr. Milan Jirásek (nar. 27. 10. 1936), v mládí aktivní kanoista, atlet a především lyžař ve sjezdových i běžeckých disciplínách. Vystudoval Lékařskou fakultu UK v Hradci Králové, vnitřní a tělovýchovné lékařství, od promoce 1960 lékař v Ústřední vojenské nemocnici Praha–Střešovice. Lékař lyžařské reprezentace běžecké − mistrovství světa 1966 Oslo, 1970 Štrbské Pleso, 1974 Falun, 1989 Vail, Zimní olympijské hry 1968 Grenoble, 1972 Sapporo, 1976 Innsbruck, 1994 Lillehammer, dvakrát (1968 a 1976) „zaskakoval“ i u hokejistů (na olympiádě získali stříbro). Od roku 1965 předsedal zdravotní komisi Svazu lyžařů, 1988−1990 předseda svazu. Člen předsednictva Mezinárodní federace lyžování (FIS) 1990–2010. Předseda Českého olympijského výboru 1996–2012. Držitel čestného Olympijského řádu 2009.

Knihovna jako duchovní přístav.

Knihovny v naší zemi. To nejsou jen ty slavné a uznávané, jako třeba národní nebo zemské, univerzitní, muzejní, lékařské, ryze technické, ale i ty docela obyčejné (a často bezejmenné) s městským či obecním zřizovatelem. Celkem jich eviduje aktuální státní statistika 6 133. A nejvíc jich založily právě obce. Letmý historický exkurs prozrazuje, že

MUDr. Kateřina Rusinová

S MUDr. Kateřinou Rusinovou vedla rozhovor naše redaktorka Vlasta Cibulová.

KAM JSTE SE PODĚLY?

aneb český ženský sport se od základů proměnil Barbora Špotáková, Martina Sáblíková, Mirka Knapková, Gabriela Soukalová, Ester Ledecká, Eva Samková. Královny českého sportu dneška. Jim patří první příčka našeho „Sportovce roku“ posledních let. Jistě právem. Jejich tituly a výhry jsou také dokladem toho, jak se český

Sociální izolace a mýty

Nejrůznější opatření směřující ke zpomalení epidemie vedou k izolaci rodin, jednotlivců i celých společenství v domovech pro seniory, což je další stresující moment, protože člověk byl stvořen do smečky. Lze ale chodit ven, zacvičit si, dbát o dostatečný spánek a jíst rozumně zdravě.

Ota Jirák

Ota Jirák má rád legraci. Když říká, že se vždycky snaží přiblížit vizáži postavy, kterou namlouvá, ví, že nás napadne porovnání s postavičkou nejznámější − kulaťoučkým Hele ze Studia kamarád, jemuž propůjčuje svůj hlas již 40 let. Anebo – víte, co jsou „dožínky“? Když se někdo „dožije“ vysokého věku, jako třeba on vloni sedmdesátky. Ota Jirák je studnice šprýmů, vtipů, fórků, veselých historek, vždy však jemného, laskavého humoru. A když si k tomu ještě přimyslíte jeho dobrácký úsměv, těšíte se s ním na setkání.

Úhlava – klatovští senioři.

Město Klatovy je se svými více než dvaceti tisíci obyvateli druhým největším městem Plzeňského kraje. Před téměř dvaceti lety zde byla založena obecně prospěšná společnost Úhlava, jejímž posláním je především přispívat k růstu vzdělanosti obyvatel regionu.

Petr Andrle

S PETREM ANDRLEM jsem se seznámila díky jeho knize o osadách a samotách Beskyd, osobně v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné. Stali jsme se kamarády. Výzvu přispět do jeho další knihy svými zážitky z tohoto kraje, jsem-li po matce rodem „děvucha z Beskyd“, jsem ráda poslechla. Jen mě nad psaním napadlo, proč tolik tvůrčí

Karlovarský filmový festival – Eva Zaoralová.

V pátek 28. června začíná 54. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Mezi jeho nejvýznamnější tváře nepochybně patří filmová publicistka, kritička a překladatelka, PhDr. Eva Zaoralová, která byla sedmnáct let jeho uměleckou ředitelkou. Ani po překročení šestaosmdesátky však nikterak nepolevila ve svých aktivitách, jako umělecká poradkyně festivalu se stále podílí na přípravě jeho programu. Hovořili jsme tedy nejen o nadcházejícím ročníku, ale o festivalu komplexně, a také o časopisu Film a doba, jehož je opětovně třetím rokem šéfredaktorkou.

Šlechta brání českou státnost.

V prvním díle našeho seriálu jsme vás blíže seznámili se souvislostmi a zněním První šlechtické deklarace, o které byla veřejnost informována následující zprávou: „Prezident republiky přijal dnes o 11. h. delegaci starých českých rodů. Jejich jménem učinil projev František Kinský z Kostelce nad Orlicí. Pan president zůstal s členy delegace v delším přátelském rozhovoru.“ Podle Zdeňka Radslava Kinského projevil prezident Beneš zástupcům i svůj dík a dále se s delegáty věnoval především současné vážné situaci. Při odchodu se prezident obrátil na organizátora Zdeňka Radslava Kinského se slovy: „Vřele Vám děkuji, že jste toto prohlášení zorganizoval.“

Högerovy životy.

Blíží se sto desáté výročí jeho narození. S ním přišel na tento svět jeden z největších herců své doby, člověk žijící tolika životy na jevišti, i ve svém pestrém
živobytí. Karel Höger.

Češi pro Srí Lanku – koncert.

Charita Česká republika a Česká centra si Vás dovolují pozvat na benefiční koncert Filharmonie Bohuslava Martinů pod vedením indického dirigenta Debashishe Chaudhuriho.

So, 1. 6. 2019, 19.00 hod. Hotel Hilton
ČEŠI PRO SRÍ LANKU
V sobotu 1. června 2019 v 19 hodin
Kongresový sál hotelu Hilton
Pobřežní 1, Praha 8:
koncert ČEŠI PRO SRÍ LANKU

Heřmánek je talent!

V pátek 31.5.2019 byla v pražském Divadle Bez zábradlí uvedena premiéra hry Po konci světa, Opravdový thriller , ve kterém Karel Heřmánek mladší exceluje v postavě Marka, mladého kluka, který se na začátku hry ocitne v protiatomovém krytu s dívkou Luisou! Tu ve hře ztvárnila a výborně zahrála Sarah Haváčová! Mark

Monsieur Gauguin

VýstaNárodní galerie v Praze s MUSÉE DÉPARTEMENTAL BRETON pořádají v pražském Paláci Kinských výstavu děl českých umělců, kteří tvořili v Bretani mezi lety 1850−1950. Výstavu připravily kurátorky Anna Pravdová a Kristýna Hochmuth pod záštitou velvyslanectví Francie v Praze.va “BONJOUR, MONSIEUR GAUGUIN − Čeští umělci v Bretani 1850–1950”

Konec i začátek.

Petr Siostrzonek: ….přečtení těchto myšlenek vám zabralo jen několik málo minut.
Celkem zanedbatelný čas v množství hodin, dnů a roků vašeho života. A přesto: v každé jediné minutě či sekundě i toho příštího roku 2019 může hodně záležet na sebemenším úsměvu, pohledu, podání ruky. Že to jsou jen maličkosti? Někdy mohou rozhodnout o odhodlání pro celý zbytek dlouhého života.

Brány odjakživa někam vedly. Do města nebo z města. Do kláštera nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce. Ta brána, kterou mám na mysli, nebyla postavena pro člověka.

Prvorepublikové prádlo.

Většina mužů tvrdí, že spodní prádlo je víc sexy a přitažlivější než sama nahota. Ale když měla v minulosti dáma na sobě poskládané spodničky i v několika vrstvách, jejich rozvazování zřejmě na té přitažlivosti a tajuplnosti rychle ztrácelo. Možná to i mnohé pány dokázalo odradit od snahy se dopracovat k poslední vrstvě, byť by se jmenovala například Šibalka. To je ale hodně dávná historie, trochu bližší už je nám období tzv. první republiky, o němž toho
letos tolik slyšíme. Je to nejen jejím stoletým výročím, ale i celou řadou filmů a televizních seriálů spojených s tímto tématem.

Rudolf Uzlík EON – pozor na “šmejdy”.

Nepoctivci, kteří se snaží zbohatnout na lidské důvěřivosti a neopatrnosti… O kom je řeč? Přece o takzvaných šmejdech. Ti se neomezují jen na prodej nekvalitního zboží za přemrštěné ceny, ale čile se angažují také v oblasti obchodu s energií. Zákazníkům často slibují výhodnější tarify na nákup elektřiny nebo plynu, slevy či zajímavé bonusy. Vše je ale jen zástěrka, jak z důvěřivých lidí vymámit peníze při podomním prodeji. Jak nepoctivé prodejce poznat a neskočit
jim takzvaně na špek, nám prozradí Rudolf Uzlík, vedoucí péče o klienty společnosti E.ON.

Národní zájem.

Chystáme se oslavit sto let naší státnosti. A proto už několik měsíců z mnoha úst (i z těch, od kterých bychom to nečekali) zaznívají patetická slova o národě, o kořenech křesťanství a kultury v našem národě, o hájení národních zájmů. Ozývá se časté volání některých: Čechy Čechům!

Švejnar Jan – Prognózy.

Počítala jsem to: na Princetonské univerzitě vystudovali dva prezidenti USA, 23 nositelů Nobelovy ceny, tři viceprezidenti, tři astronauti, první dáma USA Michelle Obamová… Těch slavných jmen (fyziků, ekonomů, matematiků, diplomatů, guvernérů, ministrů, spisovatelů…), kteří se prosadili ve světovém měřítku, uvádí Wikipedie osmdesát devět. Mezi nimi jediný Čech – ekonom a pedagog, kandidát na českého prezidenta v roce 2008, prof. Jan Švejnar.

Paní Jiřina Rybáčková vzpomínala v našem časopisu, jak se v době, kdy pracovala na Princetonské univerzitě, stali přáteli, jak při společných večerech zpívali a student Jan Švejnar je doprovázel na kytaru. Na tu kytaru jsem se chtěla zeptat.

Umění neztratit se.

Začněme malou vzpomínkou na cisterciáckého mnicha Bernarda z Pisy, který byl v roce 1145 zvolen papežem a přijal jméno Evžen III. Dosud žil v klášterním ústraní a po volbě se rázem ocitl ve velkém světě. Prosí proto svého duchovního učitele Bernarda z Clairvaux oradu, jak si má v novém postavení počínat.

Odpověď prý na sebe nechala dlouho čekat, ale byla svým rozsahem neobvyklá, protože se skládala z pěti menších knih nazvaných „O uvažování papeže Evžena“. Její autor nevynechal žádnou důležitou otázku projevující se v životě tehdejší církve. Popisuje a zároveň kritizuje stav kněžstva a římské kurie, pokouší se najít důvody nezdaru druhé křižácké výpravy a radí papeži, jak si má moudře vybírat spolupracovníky. A navíc ho napomíná, aby při všem svém rozmanitém zaměstnání a odpovědnosti nezapomínal na sebe a aby se ve vnějším ruchu sám neztratil.

Vizionář Josef Nesvadba.

K těm spisovatelům, na které se pomalu zapomíná, patří nepochybně i Dr. Josef Nesvadba. Přitom je právem považován za zakladatele moderní vědecko-fantastické školy, už v tehdejším Československu. Jeho povídkové knihy Tarzanova smrt, Einsteinův mozek, Výprava opačným směrem, Blbec z Xenamünde atd. dodnes čekají na adekvátní konkurenci. Ale nechci se tu zabývat jeho dílem, ale jím, jak jsem ho poznala.

Znala jsem ho už od mládí. Byl to nesmírně inteligentní, charizmatický člověk, i když jeho zevnějšek tomu vůbec neodpovídal. Chodil v ošuntělém oblečení, už jako student měl velikou pleš − dnes jsou holé hlavy móda, ale tenkrát to u mladého člověka, který měl navíc zcela kulatou hlavu i obličej, vypadalo poněkud kuriózně a nepůsobilo zvlášť vábně.

Jak něco změnit?

Za rabínem vJeruzalémě prý přiběhl jeho žák avolá: „Lidé říkají, že Mesiáš vstal zmrtvých!“ Rabín beze slova přistoupil koknu, podíval se ven, zpátky se posadil avklidu řekl: „Nevidím, že by se něco změnilo!“ Amy bychom rádi, aby se něco změnilo? Vnaší rodině, na našem pracovišti, dokonce ivklášteře. Jsou různé způsoby, jak na to jít. Dovolte, abych vám nabídl jeden příběh asním inávod, jak by to možná šlo:
Byl jeden klášter, který se dostal do vážné krize. Zůstalo v něm jen pár starých mnichů, měli problémy hospodářské. Jednoznačně vymírající klášter. V hlubokém lese, který obklopoval klášter, stála malá chaloupka, kam čas od času přicházel jako poustevník rabín z blízkého města. Staří řeholníci vždy věděli, kdy tam rabín je. Jednou se opat rozhodl navštívit tohoto poustevníka a zeptat se ho, co by on radil pro záchranu jejich kláštera.

Osmičky na adrese Vinohradská 12.

Prvního ledna zahájila Hlinkova strana kampaň za autonomii Slovenska, předseda Československé agrární strany Beran se toho dne vyslovil pro vstup hlinkovců i Sudetoněmecké strany do vlády a pro hledání dohody s Německem, všichni židovští lékaři v Německu byli vyloučeni z nemocenských pokladen, oznámil 1. 1. 1938 mezi jinými zprávami rozhlas. A jak ten rok začal?

Beatles 3.

The Beatles: „Víčka sklop, pusu ti dám, já zítra se ztratím, jen tvůj budu dál, i když sám. Vzdálený na čas jen, budu psát den co den, a pošlu ti všechnu lásku, co mám. Budu si představovat, že líbám tě znova, a doufat, že snům život dám. Vzdálený na čas jen, budu psát den co den, a pošlu ti všechnu lásku, co mám. Všechnu lásku pošlu za tebou, všechnu lásku, můžeš se spolehnout.“

Den celoživotního vzdělávání a Festival absolventů.

Zájemcům o vzdělávání včetně nejstarší generace se naskytne jednou do roka jedinečná příležitost: Univerzita Karlova pořádá ve staroslavném Karolinu Den celoživotního vzdělávání (CŽV), na němž se mohou dozvědět veškeré informace o možnostech zájmového studia na naší nejstarší univerzitě. Zástupci všech fakult Univerzity Karlovy představí nabídku desítek profesních, zájmových či e-learningových programů určených zájemcům napříč generacemi. Akce je volně přístupná návštěvníkům všeho věku.

Pravda a lež.

Pomalu se zotavujeme z velmi podivného období, kdy se opět nejen v médiích a na sociálních sítích, ale také ve vzájemných rozhovorech mnohých lidí zdůrazňovaly „pravdivé“ informace o tom, co který prezidentský kandidát prosazuje, co si myslí, kdo za ním stojí… Přišla nám všem spousta e-mailů od příbuzných či známých s podobným obsahem. Ale je to všechno pravda, i když mi to poslala moje dobrá známá či dobrý známý? Opět jsem si uvědomil, jak křehký je vztah mezi pravdou a lží.

Šimon Pánek

Můj dvacetiletý vnuk mi nedávno řekl, že se lidem v Česku žije dobře jako nikdy, mohou studovat, svobodně cestovat, mají otevřený celý svět. Potěšilo mě, že si to dnešní mladí uvědomují, i když nic jiného nezažili. Srovnání bylo lákavé. Přesně v jeho věku Šimon Pánek poprvé organizoval sbírku na pomoc lidem po zemětřesení v Arménii. To bylo ještě rok před sametovou revolucí. A po ní, ač mohl dělat politickou kariéru, si vybral poznávat svět z té odvrácené strany.

Objevit v sobě hodnotu.

Na jedné vysoké palmě rostl kokosový ořech. Měl nádherný výhled, radoval se z něho a byl šťastný, že je kokosem. Až jednoho dne šel kolem pocestný, podíval se nahoru a řekl: „Nenávidím kokosy. Palmy jsou vysoké, nemohou dávat žádný stín. Kokosy nevoní, nemají květy, vůbec nejsou hezké. Nenávidím kokosy.“ Když to kokos uslyšel, začal se cítit špatně. Řekl si: „Jsem ošklivý, k ničemu se nehodím, nejsem dobrý.“ A tak postupem času kolem sebe začal vytvářet tvrdou slupku. Nechtěl, aby se ho někdo dotýkal, aby ho někdo hladil. Jednoho dne přišla bouře a náš kokos spadl na zem. Byl zraněn a sám. Znovu šel kolem pocestný, tentokrát to byl ale malý chlapec. Sehnul se a vzal kokos do svých rukou. „To mám štěstí,“ řekl si. „Našel jsem kokos, a jak je čerstvý! Určitě bude mít výbornou šťávu!“ A chlapec začal kokos rozbíjet kamenem. To působilo kokosu velkou bolest. Naříkal bolestí, až začala vytékat sladká šťáva. Chlapec začal pít šťávu a nakonec kokos rozbil a objevil neporušenou bělobu. V té chvíli si kokos uvědomil, jak je důležitý a jak je nádherný. Potom už jenom chlapci řekl: „Jsem tvůj, ty jsi někdo, komu důvěřuji.“

Pojďme spolu do Betléma.

Je to zvláštní pocit, navštívit Betlém v létě. Přece jen máme v našich představách betlémskou scénu u jesliček spojenou se sněhem a zimou. Když je vám v Betlémě teplo, napadne vás, co zde asi bylo ve staletích před tou chvílí, než sem na přelomu našeho letopočtu za sčítáním lidu přišel Josef s těhotnou Marií.
První zmínka o Betlémě je z doby faraóna Amenophise IV. někdy čtrnáct století př. Kr. Jmenoval se tenkrát Bit-ilu-Lacham (Dům bohyně Lachamy). Byla to kanaánská bohyně plodnosti, vývojem pak vznikl název Bit-lacham (Dům chleba) – dnešní Betlém.

Gentleman a vánoční dárky.

Zmínky o vánočních dárcích se objevují už v 16. století, kdy vánočními dárky byly dokonce i úplatky. Takové dárky dostávali státní úředníci a šlechta. Vánočním úplatkům pro úředníky se tehdy říkalo halafance. Ottův slovník naučný z r. 1888 říká, že „alafance, halafance − často se užívá s příhanou pro dary neb vzatky, jež soudcové neb úředníci od stran přijímají.“ V témže století existují zmínky o vánočních dárcích určených výhradně dětem. Inspirací k obdarovávání o Vánocích byl zřejmě příběh o třech králích, kteří přinesli Ježíškovi zlato, kadidlo a myrhu. V 19. století se naplno prosadila dnešní tradice obdarovávat o Štědrém večeru děti i v chudých rodinách, byť by to bylo jenom jablíčko.

Arnošt Lustig

Byl jedním z nejpříjemnějších, nejveselejších a ženy milujících přátel v širokém dalekém okolí. Je až s podivem, jak se mohl po svém strastiplném životě dobrat takového vyrovnání, nadhledu, humoru. Byl jednom z těch, kteří po svých zkušenostech s koncentračními tábory, osvobozen od jha nacismu, začal s ostatními v republice s nadšením budovat spravedlivý stát. Alespoň si vsugeroval, že pomáhá tvořit ty nejlepší zítřky, pro všechny lidi dobré vůle.

Podzim života.

Kvetoucí jaro letos rychle přešlo v parné léto. A to zase nezadržitelně přešlo v podzim, v roční období, které nám přináší radost svými pestrými barvami. A musíme počítat s tím, že se brzy ohlásí zima, která nám zase přináší radost při pohledu na zasněžené střechy či stromy. Ale zároveň nás také tato roční období trápí nižšími teplotami. Vím, že tento časopis berete do rukou převážně vy, jejichž životní období je mnohdy přirovnáváno k podzimu a zimě, k obdobím, která přinášejí krásu, ale zároveň trápení. Stáří je životní období, kterého se mnozí bojí, s nímž se neumějí vyrovnat, ať už ho prožívají sami, anebo se s ním setkávají v životě jiných. Mnozí si možná myslí, že mají už i podzim života za sebou a prožívají jen zimu, jakousi strnulost, která už nic neočekává… Představa moudrého starce, zralého, který stojí před vrcholem svého života − to je pro mnohé utopická představa! Dnes většinou mládí charakterizuje staré takto: „Jsou to zlostní dědci a nabručené báby, na všechny mladé jen hubují. Ze zásady nechtějí chápat, že se časy změnily a že se dnes žije jinak.

Menzel nechodí do kina.

Jiří Menzel (1938), ﬁlmový režisér světového jména, scenárista, osobitý herec (hrál v 74 ﬁlmech), vynikající divadelní režisér (87 divadelních režií doma i v zahraničí), držitel Oscara za ﬁ lm podle Hrabalovy novely Ostře sledované vlaky. Další Menzelovy hrabalovské ﬁlmy Skřivánci na niti, Postřižiny, Slavnosti sněženek a Obsluhoval jsem anglického krále, jeho komediální ﬁlmy na námět Zdeňka Svěráka Na samotě u lesa, Báječní muži s klikou či Vesničko má středisková stejně jako Rozmarné léto a Konec starých časů, v nichž přenesl na ﬁlmové plátno poetiku Vladislava Vančury, patří do zlatého fondu nejen české, ale i světové kinematograﬁe. Jeho zatím poslední ﬁlm Donšajni byl uveden s úspěchem v mnoha zemích.

Siostrzonek: Musím poslouchat autoritu?

„Naše mládež miluje přepych, je špatně vychovaná, vysmívá se představeným a vůbec si neváží starých lidí. Dnešní děti jsou hotoví tyrani. Nepovstanou, když do místnosti vejde starší člověk. Odmlouvají rodičům. Řečeno jednoduše: jsou velmi špatní…“ Tato slova jsem nevyslechl na zakončení školního roku v břevnovské základní škole, ale převzal jsem je od římského Seneky. Slova pronesl v r. 50.

Zoo Dvůr Králové pomáhá potírání nelegálního obchodu.

Zoo Dvůr Králové předala zástupcům Celní správy a České inspekce životního prostředí vzorky rohoviny z nosorožců. Instituce je použijí pro výcvik služebních psů, kteří pomáhají při odhalování nelegálních zásilek. Zbývající rohovinu a také několik kusů slonoviny zahrada 19. září spálí.

Umění odpočívat.

Všimli jste si, že na některých místech Čech i Moravy dnes ani nepoznáte, kdy je všední den a kdy je neděle či svátek? Možná leckterá tradiční moravská vesnice se přece jenom o nedělích nebo ve sváteční den změní, ztichne, je prozářená, všude zameteno. Ovšem mnohá jiná místa se v neděli a o svátcích rozezní sekačkami, cirkulárkami, míchačkami. Doháníme, co se dá. Vždyť jindy nemáme čas!

Nic nového pod českým sluncem! Měl s tím problémy na sklonku 10. sto- letí i sv. Vojtěch. Často si na to vzpomenu u nás v Břevnově, u jeho ostatků. Když stáli naši předkové v r. 1038 v Hnězdně u hrobu pražského biskupa Vojtěcha, kníže Břetislav je vyzýval ke změně: „Úplně pak zapovídáme, aby se o nedělích konaly trhy, jak se ponejvíce děje v těchto krajích proto, aby v ostatní dny lidé měli více času na své práce. Jestliže by však byl někdo zastižen v neděli nebo ve sváteční dny, které je veřejně nařízeno slavit v kostele, při nějaké všední práci, ať mu arcikněz odejme dílo i potah, který byl nalezen u díla, a ať zaplatí tři sta peněz do knížecí pokladny…“ To by se dnes státní kasa plnila!

Vratislav Ebr

Pro nás ještě v živé paměti, pro někoho dávnověk. Každý čtvrtek od samého rána se vinula fronta před Arbesovým knihkupectvím na pražském Smíchově, jinak řečeno „U Ebra“. Vstávali jsme brzy ráno, trpělivě čekali, než pan vedoucí otevře, protože jsme se těšili na novou knížku, zejména když ve výloze avizoval vydání překladu „západního autora“. Museli jsme ji mít, četli, a pak se o knize diskutovalo v kavárnách, stejně jako o představeních Semaforu, Činoherního klubu či Divadla na Zábradlí. V bezčasí 70. a 80. let byla kultura závanem čerstvého větru. Při knížce jsme cestovali, poznávali, co nám bylo odepřeno, svobodně mysleli. a pan Ebr byl znalec, věděl co vybrat.

Západočeské baroko.

Západočeské baroko – jedinečné dědictví Plzeňska.
Registrovanou značkou „Západočeské baroko“ prezentuje Plzeňský kraj umělecko-kulturní směr patřící k předním památkovým a kulturně historickým hodnotám regionu. Seznamte se s unikátním projektem, který nabízí všem zájemcům prožít baroko všemi smysly do hloubky a do krásy.

Učili jsme tuhle zemi charitě…

První dáma české charity říká: „Je třeba vědět, že se má pomáhat a že každý nemá v životě štěstí.“ První nadace vznikaly ve Velké Británii už ve středověku a některé z nich fungují dodnes. My Češi v průzkumech veřejného mínění uvádíme, že zhruba polovina z nás daruje peníze na dobročinnost alespoň jednou ročně. Vzpomínáte si na vlnu solidarity, kterou zvedla celonárodní sbírka Konto Míša? Vzpomínky na začátky Nadace Charty 77/Konto Bariéry jsou důvodem, proč jsme vyzvali k rozhovoru její ředitelku, která byla u jedné z prvních charitativních akcí na území Československa po roce 1989.

Nebojte se!

Denně jsou média doslova přeplněna negativními zprávami všeho druhu. Hlavně nás vnitřně bolestně zasahují zprávy o teroristických útocích, o válečných konfliktech, o umírání nevinných obětí. Svírá nás z toho všeho strach. Navíc vnímáme, že toto zlo je působeno mnohdy psychicky vyšinutými anebo fanatickými pachateli. Už osvícenec Voltaire odsuzoval každý fanatismus: „…a ti, kdož fanatiky řídí, a ti, kdož jim vkládají dýku do rukou, jsou obyčejně darebáci.“

Můj kamarád MUDr. Miroslav Plzák.

Dr. Miroslav Plzák byl jedním z těch kamarádů, se kterými jsem si ráda povídala o všemožných věcech, jenomže nakonec se rozhovor stočil vždycky na jeho profesi psychiatra, sexuologa, filozofa. Toto téma ho naplňovalo celý život, zvnějšku i zevnitř. To, že jeho bytím procházelo mnoho krásných mladých úspěšných dívek, je známo, stejně tak známe jeho názory na manželské soužití z mnoha jeho knížek. Víme i to, že byl rádcem v manželských poradnách i vyhledávaným lékařem proti selhávání potence. Od vynálezu viagry se pak jeho klientela nápadně zmenšila.

Michal Horáček prezidentem?

Michal Horáček (1952), spisovatel, novinář, textař, básník, producent, absolvent Institutu základů vzdělanosti UK a American studies na Macalester College v USA. Publikoval v zahraničním tisku − v roce 1982 v USA obdržel novinářskou cenu Excellence in Journalism. Působil v Mladém světě, přispíval do dalších časopisů, je autorem řady knih. V letech 1990−2004 byl předsedou představenstva a. s. Fortuna. Proslul spoluprací se skladatelem Petrem Hapkou, napsal přes 300 písňových textů a veršované libreto hudebně-dramatického díla Kudykam.

Mýtus o Narkissovi.

Květnové dny nás každoročně potěší pestrostí rozkvetlých sadů, zahrádek a luk. Každý jistě máme svou oblíbenou květinu, strom, keř. Nemohu říci, že by mou oblíbenou květinou byl narcis. I když je jistě hezký. Ale rád bych si spolu s vámi povšiml z řecké mytologie muže jménem Narkissos, který se utrápil láskou. V lese přišel ke studánce s křišťálovou vodou. Chtěl se z ní napít a v zrcadle studánky spatřil obraz, který ho uchvátil. Vztáhl ruce, aby jej objal, ale jen rozčeřil vodu a obraz zmizel. Když se hladina uklidnila, znova a znova obdivoval nevídanou krásu, do níž se zamiloval. Poznal, že ten obraz je on sám. Jeho zoufalství se jen zvýšilo: nikde nenajde takovou dokonalost, kterou by mohl milovat, neskonale miluje sám sebe. Z té lásky chřadl, až u studánky zemřel. Nymfy Narkissa hledaly, až nakonec na jaře našly místo jeho těla žlutavé květy, kterým vroubilo kalich šest bílých lístků. Nazvaly ten květ narcisem.
duchovní

Adolf Born ,,Jsem přesvědčený monarchista“.

Jeho přesvědčení se zrodilo už v útlém mládí, kdy byly České Velenice, odkud pocházel, z části na území českém a z části na rakouském, a přesto obec žila pospolu, lidé necítili, že jeden patří tam a druhý onam. Rád vzpomínal na tu dobu, kdy Velenice byly v pravém slova smyslu mezinárodním městečkem. Jazykové problémy nebyly, každý z obou stran mluvil tak i tak, nebo alespoň rozuměl sousedům. Vykládal mi s jiskrou v oku, jak se chodilo přes hranice do biografu nebo nakupovat, jak už jako dítě přesně věděl, kde je co lacinější, jak například velenické dámy pašovaly z rakouské strany špek, ukrývaný vnadně pod jejich blůzičkami, a financové, kteří měli kontrolovat zboží zakoupené na té či oné straně, byli liberální, protože se jim ten špek v blůzičkách náramně líbil. A taky jak Češi chodili s oblibou do hostince, který stál asi deset metrů za naší hranicí, jehož majitel se jmenoval Svoboda a čepoval nejříznější pivo v okolí, a když pak komunisti hranici uzavřeli, lidé si stěžovali, že jim chybí dobré pivo a Svoboda. S malým s, ale to se při řeči nepoznalo. Zkrátka mistr Born do smrti litoval, že Rakousko-Uhersko zmizelo z mapy Evropy.

Svatý týden.

Křesťané nazývají poslední dny před Velikonocemi Svatý týden. Většině z nás při vyslovení pojmu „svatý týden“ naskočí husí kůže, protože si vzpomeneme na trápení v posledních dnech před maturitou. Ale ten náš křesťanský Svatý týden není také jednoduchý. Chce-li někdo pochopit jeho podstatu, pořádně se natrápí, a nebude zdaleka u konce. Je to dáno tím, že se v těch dnech naše myšlenky stále vracejí k utrpení, ke smrti, ke kříži.

Postit znamená především pustit.

Od počátku března věřící prožívají postní období. Kdo se postí, tedy kdo si něco odříká, je buď tlustý, nebo šetří, nebo je příliš zbožný. Takto zjednodušeně se dívají na půst lidé dnešní doby. Smysl oběti, půstu spočívá podle této domněnky ve zřeknutí se radostí tohoto světa. Ve skutečnosti však bez postu nemůžeme správně vychutnat vůbec žádnou radost světa. Jen z těch věcí mohu mít radost, jen z těch věcí se mohu opravdově těšit, na nichž jsem nezávislý. Sklenička vína ve vhodnou dobu mezi přáteli udělá radost. Kdo však už bez alkoholu nedokáže žít, ten musí pít, i když z toho nemá vlastně radost a je mu špatně. Už není pánem sama sebe, nýbrž otrokem své pijácké vášně. Toto platí o všem, co člověk dělá nebo užívá. Kdo přijde z práce domů, zapne televizi a vypne ji teprve, až jde spát, kdo ji má tedy jako nezbytnou kulisu svého domácího prostředí, tomu ani ten nejlepší televizní pořad neudělá opravdovou radost. Naopak je takový člověk nevýslovně bezmocný a nešťastný, když televize jednoho dne přestane hrát. A tak bychom mohli pokračovat.

Syllaba – Národní lékař

Odkud se vzalo to zvláštní, nečesky znějící jméno Syllaba, není jisté; zato však s určitostí víme, že rodina Syllabova žila už od 18. století v Bystřici u Benešova. Jeden z jejích výhonků, kupec a hostinský František si vedl tak dobře, že se v polovině 19. století stal v obci starostou. Se svou manželkou Annou měl osm dětí − což ostatně tehdy nebylo nic výjimečného. Peněz sice v tak velké rodině nikdy nebylo nazbyt, ale přesto měli Syllabovi kluci a holky hezké dětství. A třebaže se muselo šetřit, snažili se jim rodiče poskytnout vzdělání.

Dějiny chodily rozhlasem

Dovolím si dopovědět vtip spolužáka Vladimíra Jiránka. Pohlédněte, prosím. Tudy prošly české dějiny, chlapče. A tudy šly zase zpátky. A určitě se zastavily, alespoň na chvíli, v rozhlasu, dodávám. Jen pošimrejme svoji paměť. Obešla se jakákoli významná událost minulého století bez rozhlasové odezvy? Nevzpomeneme si, protože takové nebylo. Pokusím se dnes i v příštích číslech některé připomenout. I pohledem do zákulisí.

Slovo převora Břevnovského kláštera

V době, kdy v Americe Franklin vyslovil poučku „čas jsou peníze“, napsal jeho současník francouzský filozof Jean Jacque Rousseau pozoruhodnou větu: „Času, který věnujeme dětem, nemusíme nikdy litovat. Vrátí se nám v podobě vychovaných dětí.“ Rousseau tedy neviděl v člověku „tvora vyrábějícího nástroje“, ale svobodnou bytost, která se v čase má dopracovat k odpovědnosti za sebe, za rodinu, za společnost.

Harrach Jan- Každým coulem kavalír.

Podpora kultury a umění, sponzorování nekomerčních uměleckých projektů, ochrana přírody, potřeba rozvíjet ve všech vrstvách obyvatel vzdělání, rovnoprávné soužití občanů různých národností ve společném státě… Ne, to nejsou teze z programu některé současné politické strany, to jsou témata, kterými se po celý život zabýval – a která také velmi energicky a činorodě pomáhal uskutečňovat – muž, jehož život je ohraničen roky 1828 a 1909.

Cílek – Co se děje se světem?

RNDr. Václav Cílek, CSc., (1955) je český geolog, klimatolog, spisovatel, esejista, filozof, překladatel taoistických a zenových textů a popularizátor vědy. Střední školu studoval v Tanzanii, poté vystudoval hornickou průmyslovku v Příbrami a Přírodovědeckou fakultu – obor geologie na Univerzitě Karlově v Praze. Pracuje v Akademii věd ČR jako vědeckovýzkumný pracovník, v letech 2004 až 2012 byl ředitelem Geologického ústavu AV. Vyšly mu desítky publikací a odborných prací.

Literární kavárna

Víte, kde je zámecký areál Ctěnice? No přece v Praze! Ještě před několika léty to byl zámek vyloženě utajený, kdo nebydlel v blízkosti, o něm nic nevěděl. A přece tu už existuje od 13. století a prošel mnoha metamorfózami, než se stal v r. 1993 majetkem města Prahy, které mu nedalo zahynouti, dopřálo mu rozsáhlou rekonstrukci a předalo ho Muzeu hlavního města. A zámek vzkvétá pod fantazie plnou kastelánskou hlavou a rukou paní Mgr. Hany Klabanové, která v něm vytváří přitažlivé kulturní prostředí, pořádá inspirativní akce a obecenstvo přijíždí metrem s přestupem na autobus nebo vlastními auty, aby se pokochalo nabídnutou podívanou.

S energií podnikáme, s energií pomáháme

Pražská energetika je nejen podnikem, který se stará v hlavním městě Praze o spolehlivé dodávky elektřiny, ale je také významným subjektem, který v mnoha ohledech supluje sociální roli státu a v oblasti filantropie v rámci své společenské odpovědnosti pomáhá tam, kde je to třeba.

Erasmus+

Erasmus+ je vzdělávací program Evropské unie na období 2014−2020, který podporuje spolupráci a mobilitu ve všech sektorech vzdělávání. Lze z něj poskytnout finanční prostředky na partnerství vzdělávacích organizací (i seniorských).
Termín předkládání projektů se blíží!
• Žádosti o mobilitní projekty je potřeba předložit nejpozději do 2. února 2017 do 12 hodin (poledne).
• Žádosti o projekty spolupráce je potřeba předložit nejpozději do 31. března 2017 do 12 hodin (poledne).
Dům zahraniční spolupráce pořádá před těmito termíny informační semináře a konzultace, kde jsou podrobně vysvětlena pravidla pro předkládání žádostí. Více informací a kontakty naleznete na www.naerasmusplus.cz (sektor vzdělávání dospělých, záložka Akce a termíny).

O naší sportovní diplomacii.

Čeští sportovní diplomaté se aktivně věnovali činnostem ve vrcholných světových orgánech a organizacích ještě před založením vlastního státu. Významně se zasloužili o dobrou pověst a světový kredit své vlasti.

Aša JÍNOVÁ (1888–1964)

Na začátku minulého století se v posluchárnách pražské univerzity vyskytovaly dívky jen zřídka. Vždyť teprve v roce 1897 bylo v Rakousko-Uhersku povoleno ženám studovat na filozofické fakultě – a na lékařské studium musely čekat ještě další tři roky. Posluchačka germanistiky a anglistiky Aša Vančurová měla ke studiu všechny předpoklady: talent, píli, chuť do práce a rodiče, kteří rozhodně nesdíleli názor, že studium ženám jen škodí. Naopak: ke vzdělání ji od malička vedli.

Tyrolská Zugspitz Aréna

Co se vám vybaví, když se řekne slovo „aréna“? Vedle obří haly mobilního operátora si většina z nás představí nejspíš býčí zápasy, box, případně starověké gladiátory…

Ten náš páternoster – 8

Natěšení vrátili jsme se po prázdninách na fotbalové hřiště našich místních borců a užasli jsme. Trenér pryč, šel za lepším, dva nejlepší hráči pryč, tamtéž, „pozůstalí“ snad kopanou hrát zapomněli, ale co mnohem horšího: trávník, ještě na jaře pýcha všech, pažit přímo lákající k poležení, zežloutl, místy vytrhané drny vyprahlé půdy. Studna vyschla, k tomu zákaz zalévání z obecního vodovodu. Katastrofa!

Jaro se představuje

Teď už je opravdu tady! Nedá se zastavit, ani zamknout do krabice. Vylézá ze všech koutů dnes stejně, jako to bylo odedávna. Stejný koloběh letos jako loni, jako před sto lety. Je tu jaro, asi nejoblíbenější roční období. Rodí se nový život, všechno se vybarvuje