Stáli sokolíci v dlouhých hustých řadách …
Tahle slavná pochodová píseň oslavující „sokolíky“ na strahovských stráních při všesokolských sletech zněla po roce 1948 už jenom v blízkém i dalekém zahraničí při všech akcích sokolů. Tady doma jejich slety nahradily spartakiády a melodie tvořené na zakázku nových či staronových „řídících pracovníků“.
Říká se v Praze mezi hokejovým národem, že ho každý zná a on také zná všechny, co k hokeji patří. A není to nadsázka. V dresu fotbalové Slavie hrál ve třinácti letech podle rozhodnutí slovutného trenéra Emila Seiferta spolu s pozdějším internacionálem Karlem Nepomuckým záložníka v zahajovacím žákovském předzápasu ligy při otevření stadiónu v edenu. To bylo 27. září roku 1953. Dnes má pověst nejzasloužilejšího mládežnického trenéra v ledním hokeji! To proto, že vychoval skoro nekonečnou řadu špičkových hráčů a reprezentantů.
Zasedli jsme, jak se říká, ke zpovědi se sportovním nezmarem Zbyňkem Zavadilem.
Prázdniny nebyly nikdy ve sportu „okurkovou sezónou“. Kdysi někdo v Čechách označil letní prázdninový čas za „okurkovou sezónu“. Byl tím myšlen čas fotbalový. To označení vyvanulo, patrně proto, že mu chybělo to základní − neobráželo skutečnost. Léto mělo vždycky své velké hrdiny. Na zemi, na vodě
Skvělá postava naší cyklistiky vstoupila do řad sedmdesátníků ve chvíli, kdy promlouvá do mikrofonů cyklistických podniků právě celé půlstoletí.
Není to nadsázka. Jindřich Pulman je řadu posledních let nejlepším a nejuznávanějším hlasatelem domácích sportovních podniků té nejvyšší úrovně. Slouží „svému sportu“ − upsal se totiž na celý život cyklistice. Začínal ve Spartě, snad z obdivu k legendárnímu sparťanskému cyklistovi Honzovi Veselému, a celkem hodně brzy, už ve dvaceti, se ujal mikrofonu a začal na závodech „i hlásit“.
Okamžitě zaujal. Dokázal zvládnout silnici stejně jako dráhu či cyklokros a spolu s klubovými výpravami závodníků, trenérů, rozhodčích
Tyrolská Zugspitz Arena se od letošního roku nově zaměřuje na aktivní starší generaci. Připravila balíčky zacílené na dvě výkonnostní skupiny − program „Aktiv light“ a pro náročnější sportovce program „Aktiv plus“. Zájemci si mohou zvolit tři libovolné lyžařské nebo běžkařské aktivity a v programu „Aktiv light“ zimní túru nebo túru na sněžnicích. Na oběd se pak všichni sejdou v horské chatě a společně si užijí odpočinek. Večer mohou relaxovat při fondue nebo ho strávit dobrodružně a vypravit se na pochod s loučemi. Balíčky lze objednávat od letošního března přímo na webových stránkách www.zugspitzarena.com.
S Ing. Jaroslavem Šefrnou se známe desítky let. Jeho pracovní náplní a láskou vždycky byla a je hudba. Účinkoval v Národním divadle, byl sólistou Komorní opery Praha, sólistou operních divadel i v zahraničí, ředitelem a zakladatelem umělecké a koncertní agentury Camerata. Výčet by pokračoval přes dramaturga cyklů komorní hudby a vedoucího koncertního jednatelství Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK, kde jako manažer působí dodnes. Kromě zaujetí hudbou je Jaroslav Šefrna také nadšeným golfistou. Této své druhé lásce se věnuje nejen jako rekreační hráč, ale i jako trenér. A co víc – chce získat pro golf seniory.
Jak na nový rok, tak po celý rok, říká jedno staré české přísloví. Že na něm „něco“ je i na poli sportovním, dokládá naše ohlédnutí za dvěma ve světě nejznámějšími hokejovými turnaji v ledním hokeji pořádanými na našem kontinentu. Hrávaly se od Vánoc do Silvestra a vítězové si na Nový rok vezli domů vítěznou trofej a tučné startovné v letech dřívějších, nyní zvané „globálně“ price money.
Čeští sportovní diplomaté se aktivně věnovali činnostem ve vrcholných světových orgánech a organizacích ještě před založením vlastního státu. Významně se zasloužili o dobrou pověst a světový kredit své vlasti.
Tak mládí vpřed, anebo zkušenost nade vše? Ve sportu je to na věky nerozřešená otázka. Jací jsou tedy nejúspěšnější trenéři? Pokud se rozhlédneme po dějinách českého sportu, „hlubší brázdu“ v podobě pobytu na výsluní zaznamenáme spíše u sečtělých seniorů na velitelském můstku. Zapsali se do nich skutečně nesmazatelně. Trenérští „dědkové a báby“ budou ve vzpomínkách milovníků českého sportu nenahraditelnými ikonami a těmi nejuznávanějšími osobnostmi. Proto si je připomínáme.
Co se vám vybaví, když se řekne slovo „aréna“? Vedle obří haly mobilního operátora si většina z nás představí nejspíš býčí zápasy, box, případně starověké gladiátory…
Před devadesáti roky se uskutečnila v našich zemích první přímá rozhlasová reportáž z fotbalu. Tady je hřiště SK Slavie na Letné, kde před chvílí začal fotbalový zápas Slavie s mistrem Maďarska Hungarií… to byla první slova, která vyřkl do rozhlasového mikrofonu dodnes uznávaný „král sportovních reportérů“ Josef Laufer. Byla neděle 3. října roku 1926 krátce po třetí hodině odpolední. Začala se psát nová historie rozhlasové sportovní reportáže v našich zemích.
Natěšení vrátili jsme se po prázdninách na fotbalové hřiště našich místních borců a užasli jsme. Trenér pryč, šel za lepším, dva nejlepší hráči pryč, tamtéž, „pozůstalí“ snad kopanou hrát zapomněli, ale co mnohem horšího: trávník, ještě na jaře pýcha všech, pažit přímo lákající k poležení, zežloutl, místy vytrhané drny vyprahlé půdy. Studna vyschla, k tomu zákaz zalévání z obecního vodovodu. Katastrofa!
Je mimo jakoukoli diskusi, že letní olympijské hry jsou dominantou letních měsíců, vlastně celé letní sezóny. Výsledky a vítězové začínají plnit stránky novin, internetu, twitterů i vysílací časy televizí a rozhlasů. Každá země se už mnoho let pyšní svými šampióny. Mnohá jména jsou doslova nezapomenutelná, jejich výkony úchvatné. I naše země má takové. Je dobré si je připomenout.