cesty_senior
dermat
decor

Category Archives: Životní styl

Karlovarský filmový festival – Eva Zaoralová.

V pátek 28. června začíná 54. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Mezi jeho nejvýznamnější tváře nepochybně patří filmová publicistka, kritička a překladatelka, PhDr. Eva Zaoralová, která byla sedmnáct let jeho uměleckou ředitelkou. Ani po překročení šestaosmdesátky však nikterak nepolevila ve svých aktivitách, jako umělecká poradkyně festivalu se stále podílí na přípravě jeho programu. Hovořili jsme tedy nejen o nadcházejícím ročníku, ale o festivalu komplexně, a také o časopisu Film a doba, jehož je opětovně třetím rokem šéfredaktorkou.

Půst.

Postní období znamená pro mnohé především změnu jídelníčku. Já si myslím, že půst by neměl procházet jen žaludkem, ale především srdcem. To má být uzdraveno. Kolik je v nás nesmířeného a neodpuštěného? Je nejvyšší čas s tím něco udělat, vždyť do Velikonoc už mnoho času nezbývá. Vzpomněl jsem si
na jeden příběh, při jehož vyprávění mi vždy trochu zvlhnou oči.

Srí Lanka je srdeční záležitost.

Mgr. Marek Němec, majitel cestovní kanceláře Siam Travel, resortu 108 Palms Beach na Srí Lance a prezident Česko-thajské společnosti, mě přivítal ve své kanceláři v Myslíkově ulici v Praze jak jinak než šálkem cejlonského Čaje. Venku sněžilo a já se těšila, jak se při rozhovoru s ním přenesu na bílé pláže, pod palmy a do horkého písku.
V roce 1992 se rozhodl, že se podívá do Thajska.
V té době, těsně po revoluci, to byla pro většinu Čechů naprosto nedosažitelná exotika, a i pro něj to byl tenkrát první let v životě. Thajsko jej naprosto okouzlilo. A při procházce na pláži tehdy panenského ostrova Koh Samed dostal nápad založit cestovní kancelář. Dnes je Thajsko jednou z nejoblíbenějších destinací turistů z celého světa, ale tenkrát se tamější turistický průmysl rozjížděl a v Čechách tehdejší cestovní kanceláře podobná místa ještě vůbec nenabízely.

Luděk Munzar.

Luďku Munzarovi vděčím za dvacet let krásného, hlubokého přátelství a profesionální spolupráce. Poznali jsme se, když ode mne přebíral scénáře pro Janu Hlaváčovou, se kterou jsem několik let dělal pořad Šansony, songy a písničky. Nosil jsem je s bohémským zpožděním, což Jana nesla právem velmi nelibě, neboť byla to, čemu se říká stará dobrá škola, a chtěla mít víc času na přípravu. Nakonec mi vždycky všechno velkoryse odpustila a  máme se rádi dodnes.

Prvorepublikové prádlo.

Většina mužů tvrdí, že spodní prádlo je víc sexy a přitažlivější než sama nahota. Ale když měla v minulosti dáma na sobě poskládané spodničky i v několika vrstvách, jejich rozvazování zřejmě na té přitažlivosti a tajuplnosti rychle ztrácelo. Možná to i mnohé pány dokázalo odradit od snahy se dopracovat k poslední vrstvě, byť by se jmenovala například Šibalka. To je ale hodně dávná historie, trochu bližší už je nám období tzv. první republiky, o němž toho
letos tolik slyšíme. Je to nejen jejím stoletým výročím, ale i celou řadou filmů a televizních seriálů spojených s tímto tématem.

Rudolf Uzlík EON – pozor na „šmejdy“.

Nepoctivci, kteří se snaží zbohatnout na lidské důvěřivosti a neopatrnosti… O kom je řeč? Přece o takzvaných šmejdech. Ti se neomezují jen na prodej nekvalitního zboží za přemrštěné ceny, ale čile se angažují také v oblasti obchodu s energií. Zákazníkům často slibují výhodnější tarify na nákup elektřiny nebo plynu, slevy či zajímavé bonusy. Vše je ale jen zástěrka, jak z důvěřivých lidí vymámit peníze při podomním prodeji. Jak nepoctivé prodejce poznat a neskočit
jim takzvaně na špek, nám prozradí Rudolf Uzlík, vedoucí péče o klienty společnosti E.ON.

Národní zájem.

Chystáme se oslavit sto let naší státnosti. A proto už několik měsíců z mnoha úst (i z těch, od kterých bychom to nečekali) zaznívají patetická slova o národě, o kořenech křesťanství a kultury v našem národě, o hájení národních zájmů. Ozývá se časté volání některých: Čechy Čechům!

Jak něco změnit?

Za rabínem vJeruzalémě prý přiběhl jeho žák avolá: „Lidé říkají, že Mesiáš vstal zmrtvých!“ Rabín beze slova přistoupil koknu, podíval se ven, zpátky se posadil avklidu řekl: „Nevidím, že by se něco změnilo!“ Amy bychom rádi, aby se něco změnilo? Vnaší rodině, na našem pracovišti, dokonce ivklášteře. Jsou různé způsoby, jak na to jít. Dovolte, abych vám nabídl jeden příběh asním inávod, jak by to možná šlo:
Byl jeden klášter, který se dostal do vážné krize. Zůstalo v něm jen pár starých mnichů, měli problémy hospodářské. Jednoznačně vymírající klášter. V hlubokém lese, který obklopoval klášter, stála malá chaloupka, kam čas od času přicházel jako poustevník rabín z blízkého města. Staří řeholníci vždy věděli, kdy tam rabín je. Jednou se opat rozhodl navštívit tohoto poustevníka a zeptat se ho, co by on radil pro záchranu jejich kláštera.

Beatles 3.

The Beatles: „Víčka sklop, pusu ti dám, já zítra se ztratím, jen tvůj budu dál, i když sám. Vzdálený na čas jen, budu psát den co den, a pošlu ti všechnu lásku, co mám. Budu si představovat, že líbám tě znova, a doufat, že snům život dám. Vzdálený na čas jen, budu psát den co den, a pošlu ti všechnu lásku, co mám. Všechnu lásku pošlu za tebou, všechnu lásku, můžeš se spolehnout.“

Den celoživotního vzdělávání a Festival absolventů.

Zájemcům o vzdělávání včetně nejstarší generace se naskytne jednou do roka jedinečná příležitost: Univerzita Karlova pořádá ve staroslavném Karolinu Den celoživotního vzdělávání (CŽV), na němž se mohou dozvědět veškeré informace o možnostech zájmového studia na naší nejstarší univerzitě. Zástupci všech fakult Univerzity Karlovy představí nabídku desítek profesních, zájmových či e-learningových programů určených zájemcům napříč generacemi. Akce je volně přístupná návštěvníkům všeho věku.

Pojďme spolu do Betléma.

Je to zvláštní pocit, navštívit Betlém v létě. Přece jen máme v našich představách betlémskou scénu u jesliček spojenou se sněhem a zimou. Když je vám v Betlémě teplo, napadne vás, co zde asi bylo ve staletích před tou chvílí, než sem na přelomu našeho letopočtu za sčítáním lidu přišel Josef s těhotnou Marií.
První zmínka o Betlémě je z doby faraóna Amenophise IV. někdy čtrnáct století př. Kr. Jmenoval se tenkrát Bit-ilu-Lacham (Dům bohyně Lachamy). Byla to kanaánská bohyně plodnosti, vývojem pak vznikl název Bit-lacham (Dům chleba) – dnešní Betlém.

Gentleman a vánoční dárky.

Zmínky o vánočních dárcích se objevují už v 16. století, kdy vánočními dárky byly dokonce i úplatky. Takové dárky dostávali státní úředníci a šlechta. Vánočním úplatkům pro úředníky se tehdy říkalo halafance. Ottův slovník naučný z r. 1888 říká, že „alafance, halafance − často se užívá s příhanou pro dary neb vzatky, jež soudcové neb úředníci od stran přijímají.“ V témže století existují zmínky o vánočních dárcích určených výhradně dětem. Inspirací k obdarovávání o Vánocích byl zřejmě příběh o třech králích, kteří přinesli Ježíškovi zlato, kadidlo a myrhu. V 19. století se naplno prosadila dnešní tradice obdarovávat o Štědrém večeru děti i v chudých rodinách, byť by to bylo jenom jablíčko.

Umění odpočívat.

Všimli jste si, že na některých místech Čech i Moravy dnes ani nepoznáte, kdy je všední den a kdy je neděle či svátek? Možná leckterá tradiční moravská vesnice se přece jenom o nedělích nebo ve sváteční den změní, ztichne, je prozářená, všude zameteno. Ovšem mnohá jiná místa se v neděli a o svátcích rozezní sekačkami, cirkulárkami, míchačkami. Doháníme, co se dá. Vždyť jindy nemáme čas!

Nic nového pod českým sluncem! Měl s tím problémy na sklonku 10. sto- letí i sv. Vojtěch. Často si na to vzpomenu u nás v Břevnově, u jeho ostatků. Když stáli naši předkové v r. 1038 v Hnězdně u hrobu pražského biskupa Vojtěcha, kníže Břetislav je vyzýval ke změně: „Úplně pak zapovídáme, aby se o nedělích konaly trhy, jak se ponejvíce děje v těchto krajích proto, aby v ostatní dny lidé měli více času na své práce. Jestliže by však byl někdo zastižen v neděli nebo ve sváteční dny, které je veřejně nařízeno slavit v kostele, při nějaké všední práci, ať mu arcikněz odejme dílo i potah, který byl nalezen u díla, a ať zaplatí tři sta peněz do knížecí pokladny…“ To by se dnes státní kasa plnila!

Účinná pomoc.

Žijete sami bez partnera a děti máte daleko? nemocnice a lékárna jsou vzdálené od vašeho bydliště? nevíte, jak zvládnete komplikace, které by nastaly, kdybyste byli nemocní? Opouštíte své koníčky v obavách, aby se vám něco nestalo? nebojte se a žijte aktivně a bezstarostně jako zamlada. V rámci životního pojištění nabízí pojišťovna nn připojištění asistenčních služeb, které vám pomohou veškeré nesnáze vyřešit.

Můj kamarád MUDr. Miroslav Plzák.

Dr. Miroslav Plzák byl jedním z těch kamarádů, se kterými jsem si ráda povídala o všemožných věcech, jenomže nakonec se rozhovor stočil vždycky na jeho profesi psychiatra, sexuologa, filozofa. Toto téma ho naplňovalo celý život, zvnějšku i zevnitř. To, že jeho bytím procházelo mnoho krásných mladých úspěšných dívek, je známo, stejně tak známe jeho názory na manželské soužití z mnoha jeho knížek. Víme i to, že byl rádcem v manželských poradnách i vyhledávaným lékařem proti selhávání potence. Od vynálezu viagry se pak jeho klientela nápadně zmenšila.

Postit znamená především pustit.

Od počátku března věřící prožívají postní období. Kdo se postí, tedy kdo si něco odříká, je buď tlustý, nebo šetří, nebo je příliš zbožný. Takto zjednodušeně se dívají na půst lidé dnešní doby. Smysl oběti, půstu spočívá podle této domněnky ve zřeknutí se radostí tohoto světa. Ve skutečnosti však bez postu nemůžeme správně vychutnat vůbec žádnou radost světa. Jen z těch věcí mohu mít radost, jen z těch věcí se mohu opravdově těšit, na nichž jsem nezávislý. Sklenička vína ve vhodnou dobu mezi přáteli udělá radost. Kdo však už bez alkoholu nedokáže žít, ten musí pít, i když z toho nemá vlastně radost a je mu špatně. Už není pánem sama sebe, nýbrž otrokem své pijácké vášně. Toto platí o všem, co člověk dělá nebo užívá. Kdo přijde z práce domů, zapne televizi a vypne ji teprve, až jde spát, kdo ji má tedy jako nezbytnou kulisu svého domácího prostředí, tomu ani ten nejlepší televizní pořad neudělá opravdovou radost. Naopak je takový člověk nevýslovně bezmocný a nešťastný, když televize jednoho dne přestane hrát. A tak bychom mohli pokračovat.

Golfová akademie 3. věku

S Ing. Jaroslavem Šefrnou se známe desítky let. Jeho pracovní náplní a láskou vždycky byla a je hudba. Účinkoval v Národním divadle, byl sólistou Komorní opery Praha, sólistou operních divadel i v zahraničí, ředitelem a zakladatelem umělecké a koncertní agentury Camerata. Výčet by pokračoval přes dramaturga cyklů komorní hudby a vedoucího koncertního jednatelství Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK, kde jako manažer působí dodnes. Kromě zaujetí hudbou je Jaroslav Šefrna také nadšeným golfistou. Této své druhé lásce se věnuje nejen jako rekreační hráč, ale i jako trenér. A co víc – chce získat pro golf seniory.

Slovo převora Břevnovského kláštera

V době, kdy v Americe Franklin vyslovil poučku „čas jsou peníze“, napsal jeho současník francouzský filozof Jean Jacque Rousseau pozoruhodnou větu: „Času, který věnujeme dětem, nemusíme nikdy litovat. Vrátí se nám v podobě vychovaných dětí.“ Rousseau tedy neviděl v člověku „tvora vyrábějícího nástroje“, ale svobodnou bytost, která se v čase má dopracovat k odpovědnosti za sebe, za rodinu, za společnost.

Cílek – Co se děje se světem?

RNDr. Václav Cílek, CSc., (1955) je český geolog, klimatolog, spisovatel, esejista, filozof, překladatel taoistických a zenových textů a popularizátor vědy. Střední školu studoval v Tanzanii, poté vystudoval hornickou průmyslovku v Příbrami a Přírodovědeckou fakultu – obor geologie na Univerzitě Karlově v Praze. Pracuje v Akademii věd ČR jako vědeckovýzkumný pracovník, v letech 2004 až 2012 byl ředitelem Geologického ústavu AV. Vyšly mu desítky publikací a odborných prací.

Aša JÍNOVÁ (1888–1964)

Na začátku minulého století se v posluchárnách pražské univerzity vyskytovaly dívky jen zřídka. Vždyť teprve v roce 1897 bylo v Rakousko-Uhersku povoleno ženám studovat na filozofické fakultě – a na lékařské studium musely čekat ještě další tři roky. Posluchačka germanistiky a anglistiky Aša Vančurová měla ke studiu všechny předpoklady: talent, píli, chuť do práce a rodiče, kteří rozhodně nesdíleli názor, že studium ženám jen škodí. Naopak: ke vzdělání ji od malička vedli.

Kouzelné pletací jehlice a háčky

Skutečně dokázaly kouzla. Kovové, dřevěné či kosticové jehlice a háčky by však bez šikovných a pracovitých ženských rukou toho moc nezmohly. Babičky a maminky uměly uplést a uháčkovat téměř všechno. Od ozdobné dečky na stůl přes pánský klobouk až po večerní šaty. Většinou vkusně, téměř profesionálně.

Z vlny a bavlny vzniklo v domácnostech nespočetné množství typických výrobků pro dospělé a děti. Hlavně se přeplétalo z páraných výrobků. Pletenina měla, ve srovnání s textilií, řadu výhod. Především se po rozpárání dala opětovně použít v jiné kombinaci, byla pružná, nemačkala se a forma zpracování byla velice přizpůsobivá. Pletení nebo háčkování se dalo vzít s sebou kamkoliv do kabelky, rychle rozložit a pokračovat v práci. Využít se dala každá volná chvilka. Oblíbenou inspirací byly střihy a návody.

Tyrolská Zugspitz Aréna

Co se vám vybaví, když se řekne slovo „aréna“? Vedle obří haly mobilního operátora si většina z nás představí nejspíš býčí zápasy, box, případně starověké gladiátory…

Revue 50plus č. 5/2016

EDITORIAL – J. Nevařilová Konečně: opět tu máme netrpělivě očekávaný měsíc květen. Máj. Jak klasik praví – „lásky čas“. Prý kvete v každém věku. Inu, s tím jenom souhlasím, ale nemusí se nutně jednat o lásku mileneckou. Jiskru, která přeskočí z člověka na člověka, a zapálí oheň, někdy i pořádný požár.

Jaro se představuje

Teď už je opravdu tady! Nedá se zastavit, ani zamknout do krabice. Vylézá ze všech koutů dnes stejně, jako to bylo odedávna. Stejný koloběh letos jako loni, jako před sto lety. Je tu jaro, asi nejoblíbenější roční období. Rodí se nový život, všechno se vybarvuje