krasa
canafest
kraus
senniorfitnes

Čtvrté ohlédnutí za cirkusem.

Cirkus Humberto. Román Eduarda Basse s tímto názvem vyšel v roce 1941, v letech okupace, kdy jej – jak bývá zdůrazňováno v různých doslovech – většina čtenářů chápala jako morální povzbuzení, jako oslavu českého člověka, jeho dovednosti a houževnatosti. Název Humberto se stal pojmem, ovšem nikoliv historickým. Žádný cirkus toho jména totiž ve skutečnosti neexistoval − byl pouze ten románový. Skutečný cirkus s názvem Humberto vznikl až o deset let později, v roce 1951.
V roce 1957 ožil románový příběh cirkusu Humberto poprvé i na vlnách Československého rozhlasu.

Četba na pokračování byla už tehdy u posluchačů ve velké oblibě – sám si vybavuji, jak jsem v podvečerních hodinách natěšený usedal s rodiči k rádiu, ve chvíli, kdy kapitoly z Bassovy knihy začal předčítat herec Rudolf Pellar.

Eduard Bass věnoval přípravě románové kroniky tří generací cirkusáků nesmírnou péči. Dokazují to podklady, které se nacházejí v jeho pozůstalosti uložené v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Po vzniku Cirkusu Humberto se vrátil Bass ještě jednou do stejného prostředí souborem deseti povídek, které vyšly pod názvem Lidé z maringotek. Jeho znalost detailů cirkusového prostředí byla úžasná! Nasbíral prý během let několik tisíc cizích slov, výrazů, slangů, cirkusových pojmů. Nepatrné množství z nich zachycuje knížka Moje kronika (vyšla v roce 1985), která obsahuje útržky Bassových vzpomínek, deníkových záznamů, nápadů a myšlenek. Ze spisovatelových zápisníků v ní najdeme jak poznámky o cirkusech a cirkusových umělcích, tak charakteristiky postav románu Cirkus Humberto.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 6/2018, ročník XIV. – objednání předplatného zde)