„Nechci vám doporučovati, abyste jel do proslulých německých lázní, jichž návštěva se stala u nás skoro součástí dobrého tonu. Jedete-li ven na cesty, poznám však podle nápadnosti, se kterou se vyskytujete na nádraží, v kupé nebo na silnici, že umíte cestovati. Nebudete zajisté oblečen v tmavém šatě, který vám jinak velmi sluší.“  Tak začíná v roce 1924 své polemiky o cestování společenský redaktor pánského časopisu Gentleman. Ať tehdy, nebo dnes, srpnem sice končí letní prázdniny, ale cestování v září mělo a má ještě stále zelenou.

Kam, s kým a jak.

V našich zemích jsme ve dvacátých letech rychle doháněli okolní cestovatelský boom. V mnoha směrech jsme byli dokonce na prvních místech. Cestovalo se na kole, motocyklu, automobilu, lodí i letadlem. Individuálně, s rodinou i kolektivem. Každá z těchto variant měla svá pozitiva i negativa. Záleželo opravdu na individuálním výběru a finančních možnostech, s kým, kam a jak cestovat. Muži cestovali samozřejmě častěji a náš, americký či anglický cestovatel se prý vždy poznal dřív, než začal mluvit. „Nechci vám doporučovati, abyste jel do proslulých německých lázní, jichž návštěva se stala u nás skoro součástí dobrého tonu. Jedete-li ven na cesty, poznám však podle nápadnosti, se kterou se vyskytujete na nádraží, v kupé nebo na silnici, že umíte cestovati. Nebudete zajisté oblečen v tmavém šatě, který vám jinak velmi sluší.“  Tak začíná v roce 1924 své polemiky o cestování společenský redaktor pánského časopisu Gentleman. Ať tehdy, nebo dnes, srpnem sice končí letní prázdniny, ale cestování v září mělo a má ještě stále zelenou. „Cestující Angličané jsou velmi poučná věc pro gentlemany a jsou také velmi pěkná věc pro dámu, která se s nimi setká v kupé, elektrice, jídelním voze, na lodi, ve výletním autobuse, v aeropláně, zkrátka ve všem, v čem cestující Angličané jezdí. Znamená to pro ni jistotu, že se jí dostane dobrého místa a tisíce laskavých ochot, za něž nebude platit ničím jiným leč krátkým slovíčkem ˏthanks´. Ano, Angličané, kteří cestují, je pěkná a příjemná věc.“ Nehrozte se slova „věc“. Dámu, která psala v roce 1926 svůj fejeton pod zkratkou Ma-Fa o cestování džentlmenů, jenom nenapadlo jiné slovo, které by označilo celkový jev, jímž byli angličtí muži v oblečení, chování a zálibách. Obdivovala nejen jejich skvělé cestovní pláště a plstěné klobouky, ale především jistotu vystupování, neúnavnou ohleduplnost a osobní důstojnost. Nebyli vždy mimořádně příjemní, ale vždy si zachovávali eleganci a dobré vychování. Leč každá mince má vždy dvě strany. Většinou jí připadali všichni stejní, Made in England. Vnější uniforma bývá ukryta i uvnitř. A tak prý bylo lepší jet na léčení do Karlových Varů, a tam si udělat obrázek o tom, s kým a kam je dobré cestovat.

Individuální cestovatelé.

Cestování bylo pro muže nejen nutností, ale s rozvojem techniky se stalo i velkou sportovně společenskou disciplínou. S rozvojem automobilismu a letectví došlo paradoxně i k obnovení jízdy na kole. Dosud bylo kolo jenom dopravním prostředkem dělníků či listonošů, ale nastal jakýsi zlom v pohledu na kolo, které změnilo svou praktickou funkci na sportovní – volnočasovou. Platilo, že když se někdo udiveně zeptal, zda ještě jezdíte na kole, odpovědí džentlmena bylo − už zase. Za ní však byl často skryt náznak skutečnosti, že jeho auto stojí v garáži. Dokonce „skalní“ cykloturisté obhajovali výhody kola před motocyklem tím, že ten musíte do kopce tlačit, ale lehké kolo s vámi vyjede vždy. 

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 9/2017, ročník XIII. – objednání předplatného zde)