Za rabínem v Jeruzalémě prý přiběhl jeho žák a volá: „Lidé říkají, že Mesiáš vstal z mrtvých!“ Rabín beze slova přistoupil k oknu, podíval se ven, zpátky se posadil a v klidu řekl: „Nevidím, že by se něco změnilo!“

A my bychom rádi, aby se něco změnilo? V naší rodině, na našem pracovišti, dokonce i v klášteře. Jsou různé způsoby, jak na to jít.

Dovolte, abych vám nabídl jeden příběh a sním i návod, jak by to možná šlo:

Byl jeden klášter, který se dostal do vážné krize. Zůstalo v něm jen pár starých mnichů, měli problémy hospodářské. Jednoznačně vymírající klášter. V hlubokém lese, který obklopoval klášter, stála malá chaloupka, kam čas od času přicházel jako poustevník rabín z blízkého města. Staří řeholníci vždy věděli, kdy tam rabín je. Jednou se opat rozhodl navštívit tohoto poustevníka a zeptat se ho, co by on radil pro záchranu jejich kláštera. Rabín rozvážně pravil. „Já vím, lidé opustili duchovní hodnoty. Podobné je to i v mém městě. Lidé lžou, hrabou, a když už přijdou do synagogy, tak jen proto, abych jim požehnal jejich nekalé skutky.“ Strávili čas spolu v četbě Písma. A když se chtěl opat rozloučit, zeptal se ještě jednou rabína: „Opravdu bys nám nic neporadil, co by nás zachránilo?“ „Bohužel, lituji,“ odpověděl rabín, „nemohu ti nic poradit. Jediné, co ti mohu říci, že jeden z vás je Mesiáš.“

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 4/2018, ročník XIV. – objednání předplatného zde)