Nesmělý mladíček s housličkami, se skromným úsměvem, možná až příliš skromným na to, že měl prastrýce legendárního dirigenta i slavného tatínka, ale on nechtěl žádná privilegia, chtěl být brán jako každý jiný muzikant a prosadit se díky vlastnímu talentu.

Přišel jste mi zahrát?  Máme dělat rozhovor.

Já jsem zvyklý nosit housle všude s sebou, nikdy je nenechávám v autě. A tyto zvlášť. Ale bylo by hezké opět pro vás zahrát. Moc rád vzpomínám na koncerty na Bertramce. A také je mi moc líto, v jakém stavu je teď.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 5/2019, ročník XV. – objednání předplatného zde)