senniorfitnes
krasa
canafest
kraus

Jiří Ješ

hovorjesJako vždycky, laskavý, vlídný, chápavý. Takový přicházel mezi nás v rozhlase. Nehlučel, nezvyšoval hlas, odpovědi i názory formuloval pečlivě a přesně. Co mě zvláště zaujalo, byl jeho smysl pro detail, který se povrchnímu pozorovateli ani neobjevil nebo v okolním balastu ztratil. A smysl pro pravdu a spravedlnost. Naprostá absence hysterie a nenávisti. Vědění a moudrost. To všechno dohromady dalo vzniknout druhému Budování státu. Troufám si tak nazvat soubor všech textů Jiřího Ješe od sklonku roku 1989 až do 20. července 2011, kdy zemřel. 

Rádio a hudba
Byla to skříňka s mnoha lampami, dráty, světýlky a banánky,
to vše napojeno na velkou černou troubu, jaká se dnes ještě najde u starožitných gramofonů. Z té trouby mi poprvé v životě hrál Jan Kubelík a hovořil ke mně prezident Masaryk. Samozřejmě že tenkrát jsem nerozuměl ani jednomu, ani druhému, ale určitě není náhodou, že právě toto patří mezi mé první
vzpomínky − všimněte si, rádio, politika, hudba, vzpomínal Jiří Ješ na nejsilnější vjemy z dětství.

(celý článek najdete v tištěném vydání 12/2016, ročník XII. - objednání předplatného zde)