3. 10. 1926 – den, kdy se stal JOSEF LAUFER velkou hvězdou.

Co jí předcházelo?V tehdejším Radiojournalu Praha se vyskytlo občas sportovní zpravodajství, hlavně o sobotách a nedělích večer. Byl to souhrn nejzajímavějších výsledků víkendu, který obstarával nejuznávanější novinář SK Slavie M. J. Horáček co do obsahu, do éteru ovšem vysílal hlasatel František Havel. Oba tito muži zabezpečili seriál věnovaný průběhu VIII. všesokolského sletu. Toho roku 1926 rozhlasové vedení uvažovalo také o tom, dostat více sportu do svých vysílacích časů. S fotbalem se nesmělo otálet. Byl to přece sport číslo 1.

Jak to všechno začalo.

Vraťme se do oné neděle. Josef Laufer z pozice jednatele jménem pořádajícího klubu přivítal zástupce Radiojournalu v čele s ředitelem a technickým osazenstvem potřebným k vysílání. Půl hodiny před zápasem bylo vše připraveno a technici už jen vyhlíželi hlasatele Havla. Čas utíkal. Rozhodčí vstoupil na hrací plochu a svolával hráče. Hlasatel stále nikde. Rozhlasoví technici usoudili, že zbývá jediné – najít náhradníka. Z píšících novinářů na tribuně prosbu nikdo nevyslyšel. Do dveří Laufrových vnikli bez vyzvání a s argumenty, že by to byla ostuda pořádající Slavie, musí vypomoci on, protože všichni ostatní už byli v hledišti. Protest „proč právě já?“ nebyl pranic platný. Odpovědným činovníkem k úřadům byl jednatel. Sotva se usadil na vrchu tribuny na židli, už slyšel povely techniků: „Pozor, zapneme mikrofon a musíte stále mluvit, žádné pauzy. Mluvte furt. Nic se nebojte. Pozor, teď!“ Tím to všechno začalo. Laufer se činil… a potil. Skončil poločas. Slavia vedla 1:0. Ředitel vypnul mikrofon a šeptem nakázal: „Ukončete to, rozlučte se s posluchači, dosti té kopané!“ Stalo se. Ale pan ředitel se mýlil. Byť se utkání neodvysílalo celé, což je dnes nemyslitelné, fotbal a Laufer s ním to u koncesionářů dokázali vyhrát na celé čáře. Laufer vstoupil do další polohy svého sportovního novinářství.

(celý článek najdete v tištěném vydání 10/2016, ročník XII. - objednání předplatného zde)