V životě jsem zpovídal – kromě zpěváků, herců a režisérů – také desítky malířů, grafiků a ilustrátorů. Většina z nich byli umělci, kteří se pravidelně věnovali tvorbě pro děti. V sedmdesátých letech, kdy jsem se stal novinářem „na volné noze“, jsem externě spolupracoval s televizní Vlaštovkou, s týdeníkem Sedmička pionýrů a s dětskými přílohami vycházejícími v časopisech Vlasta a Květy.

Tehdy mě oslovil kamarád, s nímž mě pojilo jak stejné křestní jméno, tak stejný rok narození: Ondřej
Neff, ročník 1945. Pracoval zrovna v propagačním oddělení nakladatelství Albatros a vymýšlel, jak by
asi měl vypadat bulletin, který by jednou měsíčně přinášel zajímavosti a informace kolem knižních novinek. Napsal jsem mu, čím vším bych mohl do takového projektu přispět, včetně rozhovorů, anket,
karikatur a zábavných příloh, jako jsou hádanky nebo dětské písničky. Ondřej souhlasil a vymyslel podobu onoho reklamního bulletinu. Na novinovém papíře, ve formátu novin „pro dospělé“, začaly vycházet noviny určené dětským čtenářům, pod názvem OPRAVDOVÉ NOVINY.
A do nich jsem začal pravidelně přispívat. Zaměřil jsem se tehdy hlavně na ilustrátory a zjistil jsem,
že je z pozice zpovídajícího mohu rozdělit do dvou skupin. Skupina povídavých, veselých pánů a skupina pánů vážných a v rozhovoru střídmých. Do první skupiny bych zařadil Otu Janečka, Jiřího Kalouska a Zdenka Seydla, druhou skupinu by tvořili Zdeněk Burian, Cyril Bouda a KAMIL LHOTÁK.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 3/2019, ročník XV. – objednání předplatného zde)