V pátek 28. června začíná 54. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Mezi jeho nejvýznamnější tváře nepochybně patří filmová publicistka, kritička a překladatelka, PhDr. Eva Zaoralová, která byla sedmnáct let jeho uměleckou ředitelkou. Ani po překročení šestaosmdesátky však nikterak nepolevila ve svých aktivitách, jako umělecká poradkyně festivalu se stále podílí na přípravě jeho programu. Hovořili jsme tedy nejen o nadcházejícím ročníku, ale o festivalu komplexně, a také o časopisu Film a doba, jehož je opětovně třetím rokem šéfredaktorkou.

Studovala jste na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu, francouzštinu a italštinu. Kdy jste se začala zajímat o film a filmovou historii?

Už v mládí. V době studií na vysoké škole jsem si o prázdninách přivydělávala ve filmovém komparsu.
Díky tomu jsem se seznámila s Ivem Hepnerem, který studoval na FAMU, a mohla jsem chodit na jejich projekce. Tam jsem viděla velké množství neorealistických filmů i začátků nově nastupujících tvůrců, jako byl tehdy Federico Fellini. Ale mojí ctižádostí ani tolik nebylo věnovat se filmu profesionálně, spíš jsem se chtěla prosadit jako překladatelka literatury, což se mi postupně dařilo. Překládala jsem v šedesátých letech pro Světovou literaturu řadu textů významných italských autorů, ale také scénáře nebo teoretické statě pro Film a dobu, kam jsem pak nastoupila v roce 1968 jako redaktorka.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 6/2019, ročník XV. – objednání předplatného zde)