Ten titulek jsem si vypůjčila z jedné recenze na její skvělý herecký výkon ve hře Slepá láska, kterou dávali v Divadle U Valšů. Představa byla jasná: Carmen Mayerová jde z role do role, slaví letos s Petrem Kostkou 50 let společného života, zavolám a uděláme rozhovor. Ouha! O rok jsem se přepočítala. Zlatou svatbu budou mít až příští léto. Nevadí, stejně mi dlouho nešlo do hlavy, kam a proč po 24letém angažmá v Městských divadlech pražských náhle vymizela na několik let z divadelní scény. A když jsem zjara na začátku koronavirové krize uviděla na webových stránkách organizace Život 90 láskyplný manželský pár, držící se dojemně za ruce a povzbuzující seniory, aby nepodléhali panice a strachu, nebylo proč rozhovor odkládat.

Vaše oslovení seniorů mělo tím větší váhu, že k nim v době ohrožení promluvila manželská dvojice, důvěryhodná svojí stabilitou.

To jsem ráda, pokud to tak vyznělo. Pan Lorman, ředitel Života 90, nám volal, jestli bychom byli ochotní, že senioři, k nimž patříme, jsou vyplašení, dezorientovaní, že se bojí, abychom je pozdravili a uklidnili. Rádi jsme to udělali.

Se seniorskou organizací Život 90 spolupracujete dost často. Hrajete v Divadle U Valšů, které provozuje, byla jste patronkou její očkovací kampaně proti pneumokokové infekci…

S panem Lormanem se znám léta letoucí, ještě z doby, kdy byl ředitelem Divadla pod Palmovkou. Byla jsem u toho, když před třiceti lety zakládal tuto organizaci, jedinečnou musím říct, protože předtím tady nic takového nebylo. Navíc mě k ní pojí moje osobní zkušenost. V té době jsem měla velké problémy s nemocnou maminkou, potřebovala jsem narychlo pomoc, a pan Lorman mě tehdy navigoval a ulehčil situaci, v níž jsem se ocitla.

Celý rozhovor najdete v časopise Revue 50plus, v čísle 8/2020.