My a zbytek světa… padesátá léta.

Získávání nápadů a dovedností.

Po nově vydávaných pletařských příručkách se v 50. letech vždy doslova zaprášilo. Jak by ne. Byly srozumitelně uspořádány, každý střih měl vyobrazen celek a vzor, k němu byl uveden popis práce a detailně graficky vypracována chronologie ok. Každé oko mělo svou značku, aby nedocházelo k chybám a zbytečnému párání. I úplný laik mohl začít s pletařskou výrobou neboli se „štrykováním“. Pravda je, že základy děvčata získávala už v rodině nebo ve škole, kde ruční práce byly učebním předmětem. V jedné z příruček jsem se dočetla, že všechny pletařské úkony byly nejdříve vyzkoušeny modelově a teprve pak se staly součástí kolekce daného čísla. Ty navrhovaly renomované výtvarnice a pedagožky, například prof. Kitzbergerová. Informace uváděly, co k vybranému modelu nakoupit, jaké množství vlny k dané velikosti je zapotřebí i jaká síla jehlic či háčku. V každém čísle byly nové, většinou praktické nápady. Ať už to byly dívčí čapky s otvorem na vlasový „ohon“, nebo šály se zdrhovadlem uprostřed jedné strany, ze kterých se jednoduše staly čepice a šála. O rozsahu vypovídají i názvy kapitol jedné z příruček Praktické ženy. Každé problematice je věnována minimálně dvojstrana fotografií, návodů a rad:

Vzory na rukavice • Vzory na límce • Vzory na dětské oblečky • Proužkové vzory • Vzory na dětské šatičky • Vzory na plavky • Háčkované vzory na halenky • Ažurové vzory • Dvoubarevné vzory • Krajkové vzory • Háčkované pokrývky • Pletené vzory na halenky • Vzory na záclony • Velké vzory dírkové • Pletené a háčkované vzory a přehozy.

(celý článek najdete v tištěném vydání 11/2016, ročník XII. - objednání předplatného zde)