HOVOŘÍ LEONID JENGIBAROV:

„Pro mě je hudba jedním z nejpodstatnějších. Moji přátelé, třeba i Karel Gott, se mi smějí, že pokud
bychom připravili společný program s divadlem Apollo, a Ljoňa by zpíval, tak ukončí Apollo svou existenci, Gott bude odepsán jako zpěvák a Jirka Štaidl bude zavřený. A já samozřejmě už nikdy nebudu hercem. Oni se mi smějí, když začínám zpívat, a hned utíkají. Ale říkají, že jsem rytmický, to je pravda. Nerozumí tomu podstatnému: veškeré své pantomimy, veškeré své scénáře, veškeré své novely píši za znění hudby. Samozřejmě neumím zpívat jako Gott nebo Matuška, ale moje nejlepší čísla jsou napsána na hudbu. Existuje cirkusové číslo o smutném akrobatovi, který vychází, stojí na rukou, dělá neuvěřitelné věci, ale nakonec nevěří ve svůj úspěch. Tak tohle číslo je napsáno pod vlivem
Armstrongova blues. A když se mi líbí melodie, mnohokrát ji opakuji, zřejmě to svědčí o mém hudebním nadání. Vyvolává to ve mně určitou náladu, abych mohl napsat pantomimu, nový námět, scénář.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 9/2018, ročník XIV. – objednání předplatného zde)