móda 50. let

Zjevně je přehnané stavět vedle sebe dobu pobělohorskou a léta padesátá, ale od pobělohorské katastrofy byl nositelem kultury většinou venkovský lid. Šlechta a měšťanstvo naši zemi opustily a rozptýlily se v cizině. Přežili jsme germanizaci, zachovali po celá staletí národní jazyk a uměleckou tvořivost. Z té vycházely módní prvky 

Umělecká tvorba po druhé světové válce

Prezidentským dekretem bylo v r. 1945 založeno Ústředí lidové a umělecké výroby (ÚLUV). Po zestátnění v roce 1948 se Ústředí stalo jedinou institucí, která se snažila zachránit řemesla a výrobce prostřednictvím vzorkových dílen. V roce 1956 byla působnost zúžena pouze na ochranu a rozvoj tzv. lidové umělecké výroby. Její nesmírné hodnoty si uvědomovala celá řada umělců už před 1. světovou válkou, když v roce 1908 založili známý ateliér pro výtvarnou práci − Artěl. Ten přinesl do této tematiky jasnou koncepci.

Národní kroj

Jedním z nejvýraznějších projevů lidové tvořivosti je národní kroj. Podkladem pro něj byly prastaré oděvní prvky s promyšleně jednoduchými střihy rovných košil, nohavic či sukní z obdélníkových tvarů. Oděvy byly zdobeny střídmě, až v 17. století se objevují výšivky a krajky. Ty se stále zdokonalovaly do neskutečně krásných vzorů a náročných obrazců, lišících se místně tvary i barvou. Právě z jednoduchých střihů vycházely návrhy celé řady dámského oblečení v padesátých letech. Výhodou byla menší spotřeba materiálu, střih s sebou nesl minimum prostřihů. A tak např. pánská „huňa“ (dlouhý kabát s kožešinou) z hrubého sukna byla inspirací pro dámské svetry, halenky, šaty i dětské oblečení. Základem byly 4 obdélníky – rukávy, záda a půlená přednice. Na šatech se objevovala jednoduchá výšivka, ať už kolem výstřihu či rukávků.  Na límce a pásky se našívaly aplikace, které byly z různých materiálů a barev.

(celý článek najdete v tištěném vydání 4/2016, ročník XII. - objednání předplatného zde)