Miloš Kopecký

Komplikovaný a nedostižný  – Miloš KOPECKÝ
Poznali jsme se v době našich uměleckých začátků. On měnící svá působiště − nikde nevydržel dlouho, začínal ve Větrníku, přešel do Divadla satiry, pak do Studia ND, odkud byl promptně vyhozen pro opilost na jevišti, kdy muselo být zrušeno představení, potom se ho ujali v Realistickém divadle, odkud musel na několik měsíců na vojnu atd. − já pevně zakotvená v Městských divadlech pražských.

Potkávali jsme se hlavně v dabingu, kde jsme tenkrát často účinkovali a kde se tehdy scházela i herecká banda ke kafíčku, cigaretce, voděnce i bublinkám. Bylo veselo i politicky nadějně, než přišel onen nešťastný únor. Naše parta se začala tříštit na pravověrné a levověrné, ti červení začali na klopách nosit odznáčky se srpem a kladívkem, a hlavně si najednou začali všichni tykat od popeláře až k soudruhu prezidentovi. My dva s Mildou jsme na tento nemilý zvrat zareagovali tak, že jsme si v dabingu objednali lahev šampáňa (platila jsem já) a připili si ostentativně na vykání. Vydrželo nám to až do jeho smrti a byl to v zásadě dobrý nápad, ono se líp odmítá s Vy než s Ty. 

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 10/2017, ročník XIII. – objednání předplatného zde)