16. dubna odpoledne po patnácté hodině šel spát (bohužel navždy) i ten, kdo před šedesáti lety pomáhal uvést melodické tango Slávy Tkačuka a Ladislava Jacury do posluchačské paměti, zpěvák Standa Procházka. Chybělo málo − byl by v srpnu oslavil devadesáté sedmé narozeniny a mohl by pomalu vyhlížet
ke stovce. To mu dopřáno nebylo, ale i tak za jeho výjimečný život poděkujme. Ostatně to tango (opět musím napsat, jak mě těší souvislosti, které různé věci i lidi spojují) s ním zpívaly Sestry Skovajsovy, které jsem zde připomínal minule. A v jiné verzi ho s nimi zpíval i jeho velký vzor, slavný operetní tenor
Jára Pospíšil. Možná právě po jeho příkladu volil někdejší číšnický učeň Stanislav Procházka coby začínající zpěvák onu důvěrnější, domáčtější podobu svého křestního jména. Jaroslav a Stanislav, pro fanynky Jára a Standa. Znali se, jak by ne, měli podobnou barvu hlasu, což mladšího Standu těšilo a staršího Járu nepohoršovalo, ba naopak, sbližovalo je to. Však dokud ještě žila, měli společnou i tu operetu, i když na různých jevištích.

(celý článek najdete v tištěném vydání 5/2016, ročník XII. – objednání předplatného zde)