Náš první sportovní diplomat.

V pařížské Oudinotově ulici číslo 20 se během léta roku 1891 setkali dva muži. Pierre Fredy baron de Coubertin, francouzský pedagog, spisovatel, historik a zakrátko už zakladatel novodobých Olympijských her, a Čech doktor Jiří Jaroslav Guth-Jarkovský, také pedagog a později náš první a zakládající člen Mezinárodního olympijského výboru. Zrodil se tu náš první sportovní diplomat. Ten francouzský totiž nechal toho českého zvolit do prvního Mezinárodního olympijského výboru, a Guth-Jarkovský se tak zúčastnil olympijské premiéry v Athénách 1896. Píše: „Proto jsme vzkřísili hry olympijské, aby bylo možno povznésti výchovu O naší sportovní diplomacii Čeští sportovní diplomaté se aktivně věnovali činnostem ve vrcholných světových orgánech a organizacích ještě před založením vlastního státu. Významně se zasloužili o dobrou pověst a světový kredit své vlasti. tělesnou, degenerovanou za našich dob, aby zdatnost tělesná a tím i pružnost duševní se povznesla.“ 

S domácí propagací pomohla největší tělovýchovná síla zemí českých – Sokol. Česká obec sokolská ve svém časopisu Sokol dovolila uveřejnit právě v roce prvních novodobých Olympijských her podrobnou stať o tak velkolepé akci. Vyjmenovány tu jsou všechny olympijské disciplíny včetně gymnastických. Ty byly zařazeny do kapitoly „tělocvik“. Po mnoho dalších let bude právě Sokolu svěřeno sestavení našich gymnastických reprezentací. 

Z velkých národních gest Gutha-Jarkovského je líčena situace z průběhu Olympijských her 1912 ve Stockholmu. Rakouský vyslanec uspořádal pro sportovce vyjížďku parníkem. Kníže Windischgrätz vzdal německy hold císaři, hrabě Andrassy zase maďarsky, Čech si vzal slovo také, aby bylo vidět, že říše má i české členy, a zakončil svou řeč ryze českým zvoláním „nazdar“! Windischgrätz a Andrassy si jen vyměnili pohledy: diese Tschechen! 

(celý článek najdete v tištěném vydání 12/2016, ročník XII. - objednání předplatného zde)