Karel Valentin

Žil v letech 1882 – 1948. Bertolt Brecht jej shledával ,,jednou z nejvýraznějších duchovních postav do by“ a stavěl ho na úroveň Charlieho Chaplina. Jiný slavný dramatik, Samuel Beckett, obdivoval především jeho absurdní humor. Valentinův humor také ovlivnil u nás například v začátcích Felixe Holzmanna (vzpomeňte na slavný monolog o akváriu) a v režii Jiřího Císlera se ně které ze scének Karla Valentina dostaly svého času i na naše televizní obrazovky (šlo snad dokonce o televizní debut Josefa Dvořáka, a to v rolích, které kdysi Karl Valentin ztělesňoval). V roce 1978 u nás vyšly i Valentinovy scénky a monology pod názvem „,Jdeme do divadla“. 

Když jsem se v devadesátých letech od přátel dozvěděl, že v Mnichově existuje už od roku 1959 muzeum věnované Karlu Valentinovi a jeho partnerce, komičce Liesl Karlstadtové („Valentin-Karlstadt-Musäum“), využil jsem hned první příležitosti, abych ho navštívil. A byl jsem nadšen natolik, že jsem se tam za dva roky Karl  VALENTIN vypravil opět − a určitě to nebylo naposled. Množství osobních předmětů, originálních dokumentů, fotografií, plakátů, pohlednic a hlavně Valentinovy „objekty“ ve stylu nápadů našeho Járy Cimrmana, to všechno nelze vstřebat během jedné návštěvy. Přidáte-li k tomu ještě posezení ve zdejší malé kavárničce a program minikina, které je v provozu každou hodinu a uvádí pokaždé jinou z Valentinových filmových grotesek (mimochodem – dvě z nich tenkrát režíroval také náš filmový režisér a herec Karel Lamač), nelze se sem v budoucnu nevrátit.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 4/2017, ročník XIII. - objednání předplatného zde)