dermat
Vantrh
canafest

Pavel Kosatík – o empatii a objektivitě

kosatíkVe vůbec první monografii o Jarmile Novotné Baronka v opeře popsal Pavel Kosatík  neuvěřitelný příběh umělkyně, ženy, matky, manželky, vlastenky, přítelkyně T. G. Masaryka i jeho syna Jana Masaryka, umělců zvučných jmen, její světové úspěchy i daň, kterou musela za své výjimečné nadání zaplatit. Splatil tak dluh za náš národ, na který nikdy nezapomněla a který se k této kultivované ženě, jež se vždycky hlásila k českému původu, zachoval  macešsky a připravil jio domov, který milovala.
Je to české specifikum, že se tak málo zajímáme o naše exulanty?

Jarmila Novotná byla až donedávna u nás téměř neznámá. A máme více takových osobností, které ve světě dosáhly úspěchu, ať už odešly do emigrace nuceně, nebo byl jejich exil vždycky aspoň vedl a oni mu to ani dodatečně neupřeli. Ona ta názorová konfrontace s exilem může být taky nepříjemná. Znamená to, že jsou i jiné možnosti než ta domácí většinová. My tady doma se na něčem shodneme, ale mezitím někdo v cizině uspěje s něčím úplně jiným – a tleskají mu za to lidé, kteří se o nás, většině, ani nedozvěděli. Uznat cizí úspěch není snadné. Snad nikoho nedeprimuju tím, když to říkám, není to nic nového.

Při četbě životního příběhu Jarmily Novotné mě napadala otázka, kterou si v doslovu kladete vy sám: Jak se to stane, že se najednou odnikud objeví takový mimořádný talent, síla vůle jít za svým cílem a věřit v sebe? Jak dokázala dcera z rodiny obyčejného krejčího odmalička cílevědomě pracovat na svém talentu, prosadit se a dosáhnout světového úspěchu, aniž by ji někdo směroval?

Odkud ten talent přišel, nevím, nepodobal se ničemu, co v té rodině předtím bylo. Je to tak nečekané, až se to podobá skoro zázraku, spadne to z nebe jakoby bez příčiny. Mezi ctiteli Jarmily Novotné jsou dodnes lidé, kteří si to vysvětlují tím, že devět měsíců před jejím narozením projel okolo domu neznámý aristokrat…

(celý článek najdete v tištěném vydání 1-2/2016, ročník XII. - objednání předplatného zde)
Vlasta Cibulová