Čím to je, že je Morava oproti Čechám tak zpěvná?

To je těžká otázka. Myslím, že i Čechy jsou zpěvné, jenom trochu jinak. Morava se možná jeví zpěvnější proto, že má asi živější tradici lidové hudebnosti, že se zde písně zpívají častěji v exponovanějších tóninách a rychlejších tempech, s expresivnějším výrazem a prožitkem. To, že je to vínem a sluníčkem, je spíše zažitý úhel pohledu, i když jej můžeme připustit. Je to však vlivem mnoha dalších okolností − historických, geografických, vlivem výrazných osobností regionů a také významnou rolí rodiny při předávání tradice z generace na generaci, která je na Moravě silná. Ale na druhé straně je tu obrovský vliv globálních médií, a ten je všude stejný. 

I v naší rodině se zpívalo a hrálo stejně jako v té vaší. A dodnes na každoročním rodinném srazu vždycky dojde na zpívání. Náš repertoár je široký, přezpíváme kdeco, ale zákonitě skončíme na moravských písničkách.

Možná proto, že máte také moravské kořeny, a možná jsou ty písničky pro vás emotivnější. Ale nedělal bych v tom takový rozdíl. Uvedu příklad odjinud. Ve světě jsem se setkal s mnohými emigranty, kteří tesknili po domově tak silně, že při poslechu písní plakali, a bylo jedno, zda byli křtěni Vltavou, nebo Moravou. Písnička je spojena s domovem a s nejbližšími, kteří jej spolu s námi vytvářejí. Proto má píseň takovou sílu.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 7-8/2017, ročník XIII. – objednání předplatného zde)