Jestliže od pradávna křesťané před Velikonocemi prožívali poctivě a opravdově období postu, byla v tom tedy veliká dávka pravé životní moudrosti. V postní době jde o to, abychom si plně uvědomili, co nám skutečně přináší radost a svobodu: není to možnost za každou cenu všechno užívat, nýbrž právě nezávislost na věcech, které mohu, ale také nemusím mít. Před léty jsem četl zajímavé vyprávění nějakých cestovatelů. Utkvěl mi z něho popis, jak domorodci chytají opice. Velmi důvtipně. Ke stromu přivážou kožený pytlík s rýží. Je to oblíbené jídlo opic. Otvor pytlíku je tak úzký, že jím projde jen otevřená dlaň opice. Když opice ucítí, že je v pytlíku rýže, nabere do dlaně co nejvíce. Ale následuje zrada: sevřená dlaň s rýží neprojde úzkým otvorem! V té chvíli se objevuje doposud skrytý domorodec. Opice piští, skáče, snaží se osvobodit, ale marně. A přece by stačilo jedno: otevřít dlaň a pustit rýži. Otevřená dlaň by snadno prošla otvorem. A v tom je právě háček: opice se nechce rozloučit s kořistí, a proto je chycena, čeká ji nesvoboda.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 3/2017, ročník XIII. - objednání předplatného zde)