dermat
Vantrh
canafest

Profesorka Eva Topinková – naše stárnutí

Ptáme se na naše stárnutí prof. MUDr. Evy Topinkové, CSc.

Paní profesorko, kdy jste si vybrala lidské stárnutí jako svůj celoživotní obor?

Musím se přiznat, že obor geriatrie jsem si v mládí nijak neplánovala, ba ani aktivně nevybrala. Po absolvování studia se uvolnilo místo u pana profesora Pacovského na 3. interní klinice fakultní nemocnice, která jako jeden ze specializovaných medicínských oborů měla i geriatrii. Byla to tehdy novinka, do roku 1983 u nás ještě geriatrie jako obor neexistovala! Nevyučovala se ani na lékařských fakultách. A právě profesor Pacovský se zasadil o to, že vznikla geriatrie jako samostatný obor. Já jsem tak zcela náhodně naskočila do toho oboru v jeho začátcích, a postupně jsem se v něm našla. Protože jsem zjistila, že současná medicína je starým lidem schopna hodně prospět, ale je jim bohužel také někdy schopna hodně ublížit. Právě znalost geriatrie nám pomůže v rozhodování, kdy můžeme pomoct a kdy bychom mohli uškodit. Geriatrie vyžaduje klinickou i životní zkušenost, vyžaduje vysoce lidský přístup, je v ní méně vrcholných technologií, ale více lidského kontaktu a soucitu.

Vy tedy pamatujete historii geriatrie od samého počátku?

Dá se říci, že moje začátky medicínské jsou také začátky toho oboru. První atestace v České republice
se konala v roce 1986 a já jsem tak vlastně až do roku 2005, než se převedlo specializační vzdělávání
na lékařské fakulty, byla školitelem předatestačních kurzů a byla jsem přítomna u atestací snad všech lékařů, kteří v ČR z geriatrie atestovali. Takže z toho oboru a z té historie hodně pamatuji a za chvíli budu asi jedna z mála lidí, kteří jeho vznik a vývoj od poloviny 70. let zažili.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 9/2018, ročník XIV. – objednání předplatného zde)