Křesťané nazývají poslední dny před Velikonocemi Svatý týden. Většině z nás při vyslovení pojmu „svatý týden“ naskočí husí kůže, protože si vzpomeneme na trápení v posledních dnech před maturitou.

Ale ten náš křesťanský Svatý týden není také jednoduchý. Chce-li někdo pochopit jeho podstatu, pořádně se natrápí, a nebude zdaleka u konce. Je to dáno tím, že se v těch dnech naše myšlenky stále vracejí k utrpení, ke smrti, ke kříži.

Roku 1968 zemřel na jedné pařížské klinice francouzský kardinál Pierre Veuillot, arcibiskup pařížský, ve věku 55 let. Jeho agónie byla dlouhá a hrozná, trvala tři měsíce. Když umíral, svěřil se svému příteli: „Umíme mistrovsky tvořit krásné věty o utrpení. Také já jsem kázával o utrpení dojímavými slovy. Řekněte kněžím, že by raději měli m l č e t. Nevíme totiž, co to utrpení je. Když jsem je doopravdy poznal, dokázal jsem jenom plakat.“ Utrpení není problém, který zvládneme studiem a uvažováním. Zde musíme mít určité zkušenosti − vlastní i cizí. Svatý týden − pašijové události jsou zvěstí o utrpení, které je bolestné, nesnesitelné, ale které vede k Životu. Jsou to zkušenosti, které stojí za to vzít v úvahu a v mlčení se před nimi sklonit.

Když si nevíme rady s nějakou situací, zkusme si uvědomit, že někdy člověk nevidí a nezná odpověď hned. Podívejme se na kterýkoli vyšívaný ubrousek. Podívejme se na jeho rub, jak je tam každá nitka zpřeházená, jsou tam doslova někdy chuchvalce nití, které nám nedávají smysl, všechno je barevně propletené. A podívejme se na to z jiného úhlu − z lícní strany. Tam všechny nitky do sebe zapadají, dávají smysl, tvoří jeden velký krásný obraz. Mnohdy se stačí podívat jen z jiné strany, možná z odstupu dní, let, z odstupu nových zkušeností…

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 4/2017, ročník XIII. - objednání předplatného zde)