Ta naše jedenáctka válí,

Byla to dlouho písnička jedna jediná, kterou jsem si spojoval se jménem jejího skladatele. Za mého života se nedalo číst ani ho nebývalo slyšet nijak často: JOSEF KUMOK. Zvláštní. Mně, od dětství posedlému jazykovými zvukovými shodami, to jest rýmy, připomínalo tlumok, a to jsem koneckonců nebyl daleko aspoň od metaforické pravdy, protože Josef Kumok byl svým způsobem světoběžník, i když asi necestoval s tlumokem. Narodil se roku 1901 ve Varšavě, kde u otce Hendela Kumoka získal první hudební vzdělání (učil se hrát na klavír), pak pokračoval v Berlíně na konzervatoři, ve Vídni a nakonec v Praze, kde zakotvil po první světové válce a hned se vrhl do spolupráce s různými orchestry, i divadelními, a později (1932) s filmem, aniž přitom přerušil kontakty se zahraničím, což se mu zřejmě později dobře hodilo. Jezdil dirigovat do Německa a do USA a byl to bezesporu úspěšný muž. Názvy českých filmů, k nimž komponoval scénickou hudbu i písničky, dnes už jen málokomu co řeknou, snad s výjimkou komedie s Vlastou Burianem Lelíček ve službách Sherlocka Holmese režiséra Karla Lamače…

(celý článek najdete v tištěném vydání 6/2016, ročník XII. - objednání předplatného zde)