Prof. MUDr. Eva Topinková, CSc., přednostka Geriatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, rozvíjí obor geriatrie a gerontologie od 80. let.
Během celé své profesní kariéry se zabývá geriatrií a gerontologií ve všech aspektech – klinice, pedagogice i výzkumu. Je členkou několika mezinárodních organizací a řešitelkou řady mezinárodních výzkumných projektů v oblasti epidemiologie, klinických, sociálních a etických aspektů geriatrické péče.
Byl jsem dvakrát v životě v Jerevanu a pokaždé, když se lidé kolem dověděli, že jsme byli přátelé s jejich „Ljoňou“, Leonidem Jengibarovem, jedním z nejslavnějších cirkusových klaunů a mimů nejen v Arménii, ale v celém tehdejším Sovětském svazu, stal jsem se okamžitě i jejich přítelem. Poté, co v roce 1972 Leonid nečekaně zemřel, toužil jsem získat nějakou nahrávku jeho hlasu, jakoukoliv. Nepodařilo se – Leonid byl mim a klaun a ti, jak známo, nejsou zrovna upovídaní.
Teprve v době, kdy jsem připravoval tento díl svého seriálku, objevila se jako zázrakem čtvrthodinová nahrávka zasutá v archivu Československého rozhlasu,
kterou v šedesátých letech pořídil tehdejší rozhlasový redaktor a milovník cirkusového umění, doktor Václav Cibula. Pár nejzajímavějších pasáží z toho, co Leonid vyprávěl, jsem nechal přeložit do češtiny a zatímco jeho slova v rozhlase tlumočil Jiří Lábus, vám je zde předkládám v písemné formě.
O Kischovi se dá psát vážně i nevážně, v minulém čísle jsem se držela spíš těch historek humorných. Teď tedy přistupuji k jeho životu dobrodružnému, niternějšímu, osudovému. Plnému a neméně zajímavému.
Kisch neuznával romány. Věřil v reportáže, v žurnalismus. A i když sám pár románků a divadelních her napsal, jeho stěžejní tvorba ležela v literatuře faktů. Je také pravda, že se mu z novinářského hlediska podařil husarský kousek. Přinutil totiž v roce 1913 vládu, aby přiznala, že plukovník Redl, který byl nejvýše postaveným vládním špionem, pracoval pro obě strany, jak pro svou vlast, tak i pro Rusko. Když to vyšlo najevo, byl Redl přinucen spáchat sebevraždu. Vláda chtěla aféru zamést pod koberec, ovšem po Kischově článku, který uhodil hřebíček na hlavičku, se případ oficiálním místům utajit nepodařilo.
Všechno už tu bylo aneb objevujeme již objevené – napadne mnohé z nás při čtení o konopí. Na následujících řádcích si připomeneme, jak stará a užitečná je tato ztepilá rostlina, a kdo bude chtít, může si jít vše ověřit začátkem listopadu na veletrh Cannafest…
Zmínky o konopí nacházíme už od mladší doby kamenné (přibližně 8000 až 5000 let př. n. l.), a to v civilizacích rozsetých po celém světě, zejména však v Asii a Evropě. Pravděpodobně nejstarší písemná zmínka o konopí pochází z čínského herbáře Pen-ts‘ao Chinga (2000 let př. n. l.), který popisuje květy rostliny, voňavé paličky, jež skrývají nejvíce aktivních a léčivých látek, zároveň však v souvislosti s tím se dočteme varování, že při větším množství navozuje halucinace
(„vidět ďábly“) a příslovečnou lehkost těla. Však při střídmém dlouhodobém užívání může vést ke komunikaci s Bohem.
Podepíšete nevědomky a po nátlaku smlouvu, ještě vám nezačnou dodávat elektřinu a už hrozí pokutami několik tisíc korun, a dokonce exekucemi. Tak podle Energetického regulačního úřadu (ERÚ) a České obchodní inspekce (ČOI) jednají některé energetické společnosti, které obcházejí po domech zákazníky a nabízejí jim neexistující slevy.
U paní Milady z Moravy zaklepali na dveře dva příjemně vyhlížející mladíci. Řekli, že jdou jen zkontrolovat její faktury za elektřinu, jestli je má správně vyplněné.
Vypadali důvěryhodně, byli dobře oblečení a velice milí. A protože měla paní Milada chuť si obyčejně lidsky popovídat, pozvala je k sobě domů na kávu. Během kávy pak podepsala několik papírů, které měly být pouhými protokoly o tom, že kontrola faktur byla provedena.