Vážení čtenáři!
Mám staršího bratra, jmenuje se Jiří Suchý a právě oslavil 85. narozeniny. Když ho kdysi postihlo proslavení, měl jsem zrovna namířeno do puberty a přiznávám, že jsem mu tu slávu tajně záviděl. Proslavený sourozenec na mě neměl v té době zrovna moc času, a tak jeho první slova útěchy, nabádající mě k trpělivosti, jsem uslyšel až ve svých dvaceti letech. Postěžoval jsem si tenkrát, že se mi dělají na obličeji stále nové a nové uhry a že už si zoufám.
Dva roky mi trvalo, než se mi podařilo svého skorosouseda přimět, aby mi přišel poradit, jak prodloužit životnost převislým jasanům, které zahradní architekt důmyslně vsadil v 30. letech na naši zahradu, a které rozprostírají mohutný zelený deštník nad odpočinkovým zákoutím. Nositel titulu „Šarmantní osobnost roku 2013“
Před devadesáti roky se uskutečnila v našich zemích první přímá rozhlasová reportáž z fotbalu. Tady je hřiště SK Slavie na Letné, kde před chvílí začal fotbalový zápas Slavie s mistrem Maďarska Hungarií… to byla první slova, která vyřkl do rozhlasového mikrofonu dodnes uznávaný „král sportovních reportérů“ Josef Laufer. Byla neděle 3. října roku 1926 krátce po třetí hodině odpolední. Začala se psát nová historie rozhlasové sportovní reportáže v našich zemích.
Natěšení vrátili jsme se po prázdninách na fotbalové hřiště našich místních borců a užasli jsme. Trenér pryč, šel za lepším, dva nejlepší hráči pryč, tamtéž, „pozůstalí“ snad kopanou hrát zapomněli, ale co mnohem horšího: trávník, ještě na jaře pýcha všech, pažit přímo lákající k poležení, zežloutl, místy vytrhané drny vyprahlé půdy. Studna vyschla, k tomu zákaz zalévání z obecního vodovodu. Katastrofa!
Byl prý jedním z těch herců, u nichž dokonalý vzhled znamenal vstupenku do ateliérů. Filmový encyklopedista Miloš Fikejz o něm píše, že osud, který ho spojil s filmem, měl jméno Miloš Havel, producent a zároveň majitel baru Lucerna. Mladý student práv, na kterého si chci dnes zavzpomínat vzdor tomu, že jsem s ním jen párkrát telefonoval, tam chodíval se svou slečnou, tehdejší Miss Czechoslovakia. A protože dobře tančili, požádal prý je Miloš Havel, aby před půlnocí předvedli sólo. Mezi hosty byl tehdy zrovna Hugo Haas, který hledal sličného mládence do právě natáčeného filmu Děvčata, nedejte se! A tak se − po boku Adiny Mandlové – poprvé objevil před kamerou Vilém (Wilém) PRUNER
tak sladce bylo nám, že chtěli jsme jenom spolu tančit dál…“, proto se prosím nedivte, že mi ta zpráva nedá pokoj a chtě nechtě toužím aspoň částečně ukojit zvědavost ve vše- obecné encyklopedii. Tuším sice, co gavota je, ale že je to „Gavota (fr.), gavotte − fr. lid. tanec mírného tempa ze 16. století“, to jsem tak přesně nevěděl.
„Kdy bude vysílat pan převor Siostrzonek? Chceme si nařídit budíka na čtvrtou, určitě budeme poslouchat,“ volali nejednou posluchači stanice Praha Českého rozhlasu. Tou čtvrtou byla čtvrtá ranní a poslech Dobrého jitra trval čtyři hodiny. Jedním z těch, kdo tenkrát, už to bude dvacet let, posluchačům učarovali, byl převor – administrátor kláštera benediktinů v Praze Břevnově.
Když byla Anna Lauermannová ještě malá holčička, chodívala často do Pasířské (dnes Palackého) ulice za svou kamarádkou Márinkou Riegrovou. Od dětství tedy dobře znala Františka Ladislava Riegra, který byl tehdy na vrcholu kariéry. A nejednou se tu potkala i s Márinčiným dědečkem: uctívaným „otcem národa“ Františkem Palackým. Starý pán, obklopený aurou velebnosti, byl prý velice milý a vlídný, ale holčičky přesto v jeho přítomnosti ztichly a změnily se v dokonale vzorná dítka. Pro temperamentní, neposednou Aninku to bylo jistě obtížné.
Týden vědy a techniky Akademie věd ČR je největší vědecký festival v České republice. Letošní 16. ročník se uskuteční od 1. do 13. listopadu 2016 a ponese se v duchu motta „Za hranice známého“. Připraveno je na 600 akcí po celé republice: přednášky, výstavy, dny otevřených dveří, dokumentární filmy, workshopy, vědecké kavárny a mnohé další aktivity napříč všemi vědními obory.