dermat
cesty_senior

Tag Archives: 5/2018

Jaromír Šofr.

Kameraman, malíř, hudebník a obdivovatel krásné kinematografie.

Tím přívlastkem si sám pro sebe nazval – v analogii k pojmu krásná literatura – filmová díla dávné i nedávné historie, jejichž hodnota nepodléhá času. My bychom asi řekli díla, která patří do zlatého fondu světové kinematografie. Dodejme, že do této kategorie patří i řada jeho filmů, zejména ty, které natočil s Jiřím Menzelem. Za Ostře sledované vlaky dostali Oscara, když bylo Jiřímu Menzelovi dvacet devět a Jaromíru Šofrovi dvacet osm let.

Umění neztratit se.

Začněme malou vzpomínkou na cisterciáckého mnicha Bernarda z Pisy, který byl v roce 1145 zvolen papežem a přijal jméno Evžen III. Dosud žil v klášterním ústraní a po volbě se rázem ocitl ve velkém světě. Prosí proto svého duchovního učitele Bernarda z Clairvaux oradu, jak si má v novém postavení počínat.

Odpověď prý na sebe nechala dlouho čekat, ale byla svým rozsahem neobvyklá, protože se skládala z pěti menších knih nazvaných „O uvažování papeže Evžena“. Její autor nevynechal žádnou důležitou otázku projevující se v životě tehdejší církve. Popisuje a zároveň kritizuje stav kněžstva a římské kurie, pokouší se najít důvody nezdaru druhé křižácké výpravy a radí papeži, jak si má moudře vybírat spolupracovníky. A navíc ho napomíná, aby při všem svém rozmanitém zaměstnání a odpovědnosti nezapomínal na sebe a aby se ve vnějším ruchu sám neztratil.

Kludský.

Jednomu z nejznámějších rodů cirkusových umělců patřil ve své době náš nejslavnější cirkus – cirkus Kludský. Zakladatelem dynastie byl potulný komediant, provazochodec a loutkář žijící v devatenáctém století, který měl s manželkou dvacet synů. Z nich zvláštní nadání na cvičení koní a slonů měl Karel, otec tří bratrů Karla, Jindřicha a Rudolfa. Nejstaršímu z této trojice – Karlovi − se později podařilo vytvořit největší cirkus ve střední Evropě. A právě na tohoto Karla Kludského budu dnes vzpomínat.

Vizionář Josef Nesvadba.

K těm spisovatelům, na které se pomalu zapomíná, patří nepochybně i Dr. Josef Nesvadba. Přitom je právem považován za zakladatele moderní vědecko-fantastické školy, už v tehdejším Československu. Jeho povídkové knihy Tarzanova smrt, Einsteinův mozek, Výprava opačným směrem, Blbec z Xenamünde atd. dodnes čekají na adekvátní konkurenci. Ale nechci se tu zabývat jeho dílem, ale jím, jak jsem ho poznala.

Znala jsem ho už od mládí. Byl to nesmírně inteligentní, charizmatický člověk, i když jeho zevnějšek tomu vůbec neodpovídal. Chodil v ošuntělém oblečení, už jako student měl velikou pleš − dnes jsou holé hlavy móda, ale tenkrát to u mladého člověka, který měl navíc zcela kulatou hlavu i obličej, vypadalo poněkud kuriózně a nepůsobilo zvlášť vábně.

Cortés: Už bude šest, už se jí dočkáte…

Už bude šest, už se jí dočkáte, už bude šest, a řekla o páté…

zpíval asi před dva- či třiašedesáti lety mužný barytonista Rudolf Cortés, na nějž chovám tak obdivnou vzpomínku, že medailonek o něm pořád odkládám.
Pro mne je totiž vzdor pádícímu času minulostí jen nedávnou, subjektivně skoro současností. (Tak se my lidé s chutí obelháváme, to je první ne nové poznání na této stránce.) Slova k uvedené písni houpavého živého rytmu napsal Vladimír Dvořák, hudba je od klavíristy, skladatele a aranžéra Miloslava Ducháče. Na toho chci zavzpomínat.

Jan Petránek

Proč Proustův dotazník? V deníku francouzského prozaika Marcela Prousta našli literární historikové list, ve kterém odpovídá sám sobě na 33 zvědavých otázek. Některé zdánlivě všední, jiné se ptají na základní životní postoje a hodnoty; ve svém souhrnu dávají odpovědi pozoruhodný portrét autora, v mnohém přesnější, než by to dokázala obsáhlá studie. Proustův dotazník koluje v mnoha účelově uzpůsobených verzích, my jsme se drželi autentických otázek a poslali je známým osobnostem současného kulturního a společenského života.