JiCechy

Tag Archives: 6/2017

Ohlédnu se – a co vidím?

Rád se ohlížím, zvláště za významnými lidmi, které jsem mohl poznat osobně anebo s nimi přijít do styku jen tak, tváří v tvář. Rád se ohlížím. Mám na to už věk. Jsou osobnosti, na které nikdy nezapomenu a v jejichž blízkosti jsem se kdy ocitl, žel šlo jen o chvíli zvláštního nepopsatelného pocitu, o který se rozdělit neumím. Oproti tomu jsou nezapomenutelné osobnosti, které mám dodnes před očima, a ten zvláštní pocit ze setkání s nimi dokážu popsat. Včetně toho, co jsem od nich slyšel a jak jsem je vnímal. Takové dva slavné muže vám chci také dneska představit.

Západočeské baroko.

Západočeské baroko – jedinečné dědictví Plzeňska.
Registrovanou značkou „Západočeské baroko“ prezentuje Plzeňský kraj umělecko-kulturní směr patřící k předním památkovým a kulturně historickým hodnotám regionu. Seznamte se s unikátním projektem, který nabízí všem zájemcům prožít baroko všemi smysly do hloubky a do krásy.

Učili jsme tuhle zemi charitě…

První dáma české charity říká: „Je třeba vědět, že se má pomáhat a že každý nemá v životě štěstí.“ První nadace vznikaly ve Velké Británii už ve středověku a některé z nich fungují dodnes. My Češi v průzkumech veřejného mínění uvádíme, že zhruba polovina z nás daruje peníze na dobročinnost alespoň jednou ročně. Vzpomínáte si na vlnu solidarity, kterou zvedla celonárodní sbírka Konto Míša? Vzpomínky na začátky Nadace Charty 77/Konto Bariéry jsou důvodem, proč jsme vyzvali k rozhovoru její ředitelku, která byla u jedné z prvních charitativních akcí na území Československa po roce 1989.

Nebojte se!

Denně jsou média doslova přeplněna negativními zprávami všeho druhu. Hlavně nás vnitřně bolestně zasahují zprávy o teroristických útocích, o válečných konfliktech, o umírání nevinných obětí. Svírá nás z toho všeho strach. Navíc vnímáme, že toto zlo je působeno mnohdy psychicky vyšinutými anebo fanatickými pachateli. Už osvícenec Voltaire odsuzoval každý fanatismus: „…a ti, kdož fanatiky řídí, a ti, kdož jim vkládají dýku do rukou, jsou obyčejně darebáci.“

Dějiny chodily rozhlasem.

Josef Laufer po šesti letech opět mohl promluvit k posluchačům, rozechvělým hlasem, a dojatě pohladit mikrofon. František Gel po návratu z války, ještě v uniformě, zlákán Jiřím Hronkem do rozhlasu ujištěním, že tam žádné konve nemají − slovutný redaktor Lidových novin se totiž bránil vábení argumentem, že nerozezná mikrofon od kropicí konve. Ladislav Smutek, muž, který na Radiu Luxembourg před několika dny ohlásil konec války, se vyptával Pražanů, kdeže ten Československý rozhlas sídlí, protože tam byl svými šéfy doporučen. Začínal čas romantický, slibný a nadějný. O tři roky později skončil.

Džentlmen a sport.

Na VII. letních olympijských hrách v Antverpách se v dubnu 1920 hrál hokejový turnaj, ve kterém čs. tým vůbec nestačil na zaoceánské soupeře, podlehl Kanadě 0:15 a USA 0:16. Až v utkání o 3. místo porazil Švédsko 1:0. Nevím, jestli to nebyla tak trochu hozená rukavice do ringu našich džentlmenů, která podnítila jejich touhu po sportu. Faktem je, že onen hokejový turnaj byl uznán až v r. 1982 jako první světové mistrovství v ledním hokeji, ale sportovní duch našich mužů sílil už mnohem dřív.