V Praze se veřejnosti představí rozsáhlá kolekce 400 obrazů, skulptur a artefaktů moderního a tradičního umění čínských i evropských autorů. Svá díla letos představí 121 současných umělců z 9 zemí – z Číny, České republiky, Německa, Rakouska, Švýcarska, Itálie, Španělska, Portugalska a Řecka.
Jiří Menzel (1938), filmový režisér světového jména, scenárista, osobitý herec (hrál v 74 filmech), vynikající divadelní režisér (87 divadelních režií doma i v zahraničí), držitel Oscara za fi lm podle Hrabalovy novely Ostře sledované vlaky. Další Menzelovy hrabalovské filmy Skřivánci na niti, Postřižiny, Slavnosti sněženek a Obsluhoval jsem anglického krále, jeho komediální filmy na námět Zdeňka Svěráka Na samotě u lesa, Báječní muži s klikou či Vesničko má středisková stejně jako Rozmarné léto a Konec starých časů, v nichž přenesl na filmové plátno poetiku Vladislava Vančury, patří do zlatého fondu nejen české, ale i světové kinematografie. Jeho zatím poslední film Donšajni byl uveden s úspěchem v mnoha zemích.
„Chcete–li změnit svět, začněte ráno tím, že si ustelete postel. Pokud splníte správně svůj první úkol, vyhrajete malou bitvu, která vám v průběhu dne dodá sebevědomí a sílu pro správné plnění dalšího úkolu, a dalšího… A věřte, že pokud nejste schopni dělat malé věci správně, nebudete schopni dělat správně ani ty velké…“
Od roku 2000 každoročně vyhlašují WHF a WHO na poslední zářijovou neděli Světový den srdce. Letos připadá na pátek 29. září. Světový den srdce se zaměřuje na prevenci diabetu a komplikací tohoto onemocnění. Kardiovaskulární choroby dnes představují nejčastější komplikaci cukrovky (diabetes mellitus). Na téma jejich prevence a léčby hovoříme se zástupcem přednosty Centra experimentální medicíny pražského IKEM prof. MUDr. Martinem Haluzíkem, DrSc.
Letos 1. července došlo v rámci karlovarského Mezinárodního fi lmového festivalu ve Velkém sále hotelu Thermal ke slavnostnímu uvedení digitálně restaurovaného fi lmu režisérů Jána Kadára a Elmara Klose Obchod na korze. Jednalo se už o pátou premiéru digitálně zrestaurované kopie fi lmu z iniciativy Nadace české bijáky, která tak navázala na premiéry snímků uvedených v minulých letech (Hoří, má panenko, Všichni dobří rodáci, Ostře sledované vlaky a Intimní osvětlení). Oscarový fi lm Obchod na korze získal kdysi v Cannes Zvláštní čestné uznání pro hlavní představitele Jozefa Kronera a Idu Kamińskou, nezapomenutelnou v postavě Rozálie Lautmanové. Skutečnost, že se tento fi lm vrací v roce 2017 na plátna našich kin, mi připomněla životní zážitek, kdy jsem ji poznal osobně…
„Naše mládež miluje přepych, je špatně vychovaná, vysmívá se představeným a vůbec si neváží starých lidí. Dnešní děti jsou hotoví tyrani. Nepovstanou, když do místnosti vejde starší člověk. Odmlouvají rodičům. Řečeno jednoduše: jsou velmi špatní…“ Tato slova jsem nevyslechl na zakončení školního roku v břevnovské základní škole, ale převzal jsem je od římského Seneky. Slova pronesl v r. 50.
Zoo Dvůr Králové předala zástupcům Celní správy a České inspekce životního prostředí vzorky rohoviny z nosorožců. Instituce je použijí pro výcvik služebních psů, kteří pomáhají při odhalování nelegálních zásilek. Zbývající rohovinu a také několik kusů slonoviny zahrada 19. září spálí.
NIČEVÓ, NIČEVÓ,
kde nic, tu nic, ničevó, ničevó, da, da, da, panebóže, to to (u)vypadá, prozpěvoval si odhadem před osmdesáti roky na svém jevišti ředitel a současně oblíbený mladokomik pražského divadla, které neslo hrdý název Velká opereta a sídlilo v budově, kde bylo později Divadlo Jiřího Wolkera a kde je dnes Divadlo v Dlouhé. Ten ředitel a herec se jmenoval Hugo Kraus a citovaný refrén písničky patřil do operety Balalajka, která se tam v onom zmíněném čase s úspěchem hrála.
Prázdniny nebyly nikdy ve sportu „okurkovou sezónou“. Kdysi někdo v Čechách označil letní prázdninový čas za „okurkovou sezónu“. Byl tím myšlen čas fotbalový. To označení vyvanulo, patrně proto, že mu chybělo to základní − neobráželo skutečnost. Léto mělo vždycky své velké hrdiny. Na zemi, na vodě
Ostatně proto nám bohové dali hudbu, abychom lépe snášeli strasti, konstatovali už antičtí filozofové, a nemáme důvod jim nevěřit. Mám teď na mysli hlavně hudbu klasickou. Perličky not, jejichž lesk prověřila staletí, hudbu, která nestárne, je utěšitelkou i rádkyní. Je spojnicí mezi nebem a zemí. Ostatně proto nám bohové dali třeba Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga Amadea Mozarta, Bedřicha Smetanu, Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka a další mistry. Pokusíme se je připomenout, ale jinak, než bývá obvyklé. Chceme, aby se jejich sádrové či bronzové busty na vás pousmály. V žádném případě nejde o nějaké vědecké hodnocení. Čerpali jsme z desítek zdrojů od archivních záznamů po beletristicky laděné studie. Prosím proto pány hudební vědce o pohled nanejvýš shovívavý.
„Nechci vám doporučovati, abyste jel do proslulých německých lázní, jichž návštěva se stala u nás skoro součástí dobrého tonu. Jedete-li ven na cesty, poznám však podle nápadnosti, se kterou se vyskytujete na nádraží, v kupé nebo na silnici, že umíte cestovati. Nebudete zajisté oblečen v tmavém šatě, který vám jinak velmi sluší.“
Tak začíná v roce 1924 své polemiky o cestování společenský redaktor pánského časopisu Gentleman. Ať tehdy, nebo dnes, srpnem sice končí letní prázdniny, ale cestování v září mělo a má ještě stále zelenou.