Umění odpočívat.

Představený břevnovského arciopatství převor-administrátor Prokop Petr Siostrzonek – 

V jedné selské chalupě byl v trámu vyřezán nápis: „Dělal jsem si v životě moc starostí – a většina se ukázala jako naprosto zbytečných.“ Neděle a sváteční den by pro nás mohly být vždy pročištěním našeho myšlení. Počet těch, kteří se obracejí na psychiatra, každým rokem roste – neřeknu vám přesná čísla, ale o ta ani tak nejde. Kde hledat příčiny nervozity lidí? Možná jednu z nich jsem objevil před časem na jedné prázdninové cestě se skupinou své břevnovské mládeže: pozoroval jsem po několik dnů – všedních i svátečních – chování, život, oblékání, zvyky lidí jedné oblasti. Kdybych se díval jen na jejich oblečení, nepoznal bych, kdy je neděle či svátek a kdy je všední den. Stále v montérkách! Já vím, že se jim v nich chodí pohodlně – dokonce i na jakousi vesnickou slavnost místní školy přišli někteří v montérkách, tentokrát vyžehlených a s puky. Ale pořád stejně! Uvědomil jsem si, že neumíme slavit.

Když chtěl jeden můj kolega farář kázat na jedné vesnici o potřebě dovolených a odpočinku, řekl mu jeden bodrý sedlák: „Taková kázání si nechte, až budete mezi měšťáky, ti rádi lenoší. Já si beru kus dovolené na žně, kus na vybírání erteplí, a ještě když zbude, dokončím dovolenou na řepě. Nám tu kažte o Bohu!“

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 7-8/2017, ročník XIII. – objednání předplatného zde)