Pokusíme se vám ukázat velikány hudební kultury poněkud jinak, než to činí učebnice. Dovolíme si být intimnější, rozvernější, ale pravdiví. Abyste zahlédli třeba i slzu v jejich očích. Chceme vzdát poctu jejich životu a dílu. Dovolíme si podívat se jim do ruky očima básníka. Budou to spíš korálky posbíraných maličkostí, navlečené na šňůrce našich představ.

Hudební génius Bach.

Ty dnešní voní barokem a připomenou zmíněného Johanna Sebastian Bacha. Neznám muzikanta, který by před ním s nejhlubší úklonou ne- smekl klobouk. Od svých deseti let byl sirotek, měl hudební talent a vzdělání po předcích. Pokračoval v církevních školách, v deseti letech hrál na klavír, housle a varhany. Od patnácti se sám hudbou živil. Bach miloval dokonalost, a všechno, co od něj najdete, a je to tuším přes 1200 opusů, a to pod jedním číslem jsou třeba několikahodinové Matoušovy pašije, bere všem komponistům, interpretům i posluchačům dech.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 9/2017, ročník XIII. – objednání předplatného zde)