A proč by nemohly? Že jsou neživými obdélníky tuhého papíru, z jedné stany s obrázkem, z druhé popsané, a ještě se známkou? Nebo proto, že ne- umějí mluvit? Ale ony mají vlastně svoji řeč už nejméně dvě stě let. Kdo stvořil nebo poslal úplně první pohlednici, to se asi nikdy vědět nebude. Stejně jako se o vynálezu minisukní přou Francie s Anglií, tak i u vzniku pohlednice je to podobné. První prý byla Francie v roce 1777 a Anglie měla svou pohlednici i s první známkou v roce 1840.

Důležité je nikoliv kdy a kdo, ale že stále existují a ani současná komunikace prostřednictvím internetu či mobilních telefonů je nezahubila. Staly se sběratelskou vášní, znalci o nich dokážou dlouze vyprávět. Stačí si zajít na sběratelský veletrh a určitě se do nějaké zamilujete tak, že bez ní neodejdete. A vůbec nemusíte být sběratelem. Ať už je to obrázek města, které jste si oblíbili, nebo blahopřání Josefům. A tak dovolte těm mým velikonočním, ať se s vámi podělí o radost z jarních svátků tak, jak tomu chtěli jejich dočasní majitelé, kteří je poslali svým přátelům či rodině v letech 1915 až 1955.