Znala jsem ho už od mládí. Byl to nesmírně inteligentní, charizmatický člověk, i když jeho zevnějšek tomu vůbec neodpovídal. Chodil v ošuntělém oblečení, už jako student měl velikou pleš − dnes jsou holé hlavy móda, ale tenkrát to u mladého člověka, který měl navíc zcela kulatou hlavu i obličej, vypadalo poněkud kuriózně a nepůsobilo zvlášť vábně. Navíc neměl pěkné zuby, a i když chodil pilně cvičit do kurzů Evy Bosákové, nezbavil se nikdy své oblé postavy. A přesto měl v sobě cosi nesmírně přitažlivého, hlavně pro ženy, a toho také v plné míře využíval. Konec konců i ve své profesi psychiatra se věnoval sexuálním aberacím, a dokonce psal pod pseudonymem Joseph Nevada erotické knížky; ty však vycházely jenom v Německu.

Nevím, kdo mu je překládal, on sice mluvil německy dost dobře, ale myslím, že na psaní to nestačilo. Já jsem ani jednu z těch knih nečetla, a také nevím, do jaké míry byla tato jeho tvorba v té době legální, ale jsem přesvědčena, že Nesvadbovy sexuální vize, psané perem umělce, neurážely, ale jistě vzrušovaly, což bylo jejich účelem, a i ony měly literární hodnotu. Ostatně to, co před čtyřiceti padesáti lety bylo považováno za pornografii, dnes není víc než poučná literatura faktů.

Myslím, že Nesvadbův život naplňoval sex do značné míry a že byl jaksepatří hrdý na svou mužnou sílu. Vzpomínám si, že jsem jednou, když byla jeho žena, taky doktorka psychiatrie, v jiném stavu, poznamenala: „To je dobře, že ses konečně po padesátce rozhoupal, budeš mít výjimečného syna.“ A on skoro uraženě řekl: „Snad holku, ne?“ Jak známo, panuje přesvědčení, že jen pravý muž umí vyrábět děvčátka. Nevím, kde bral tu jistotu, tehdy se to ještě nedalo zjistit předem jako dnes, ale přání se vyplnilo, i s tím, že dcera jde úspěšně v jeho spisovatelských šlépějích, je velice krásná a přitom tatínkovi podobná − příroda tropí fantastické kousky.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 5/2018, ročník XIV. – objednání předplatného zde)