Kdysi mi někdo položil otázku, koho nebo co bych si s sebou vzala na pustý ostrov, měla-li bych pouze jednu jedinou možnost. Odpověděla jsem, aniž bych jen na setinu vteřiny zaváhala − Zoru Jandovou. S ní bych totiž zaručeně přežila, a ještě měla zábavu. 

Zora umí zařadit snad veškeré stromy, květiny i plevely, ví, jakou má ten který lístek, květ či kořínek léčivou schopnost a jak ho použít, a také tak činí. Teď by poznamenala, že jsem zapomněla na kůru, mízu a plody a možná ještě něco. Zná také jejich latinské názvy, stejně jako ty patřící k příslušníkům fauny, což je pochopitelnější, protože prastrýc prof. Jiří Janda založil pražskou zoologickou zahradu a ona tam s radostí, láskou a pocitem jakési rodinné zodpovědnosti k jejím obyvatelům dodnes tráví nemálo času. Umí se proměnit v lovce i sběrače, což si utvrdila ve svých 58 letech, a to na kurzu přežití v přírodě, kde chtěla tento poměrně tvrdý zážitek zprostředkovat své mladší dceři Esther, aby byla dostatečně připravena na nepředvídatelné životní situace. Umí postavit dům, a tím nemyslím ho pouze vymyslet, naprojektovat, ale není pro ni problém přiložit i k dílu fyzickému.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 7-8/2019, ročník XV. – objednání předplatného zde)