Když se třeba o dovolených, prázdninách či víkendech touláme po památkách, zjistíme, že když objevujeme historii, objevujeme mnohdy sami sebe. Pocítíme, někdy nečekaně, vazbu na tradice našich předků, jejich moudrost či fanfaronství. Najednou se v nás rozehrají housličky fantazie, a alespoň chvilku prožíváme životy literárních hrdinů. To se mi stává na
Toto povídání vzniklo v mém srdci už mnohokrát, když jsem si na pódiu na společných vystoupeních s EVOU ŠAŠINKOVOU a MILOŠEM ČERNÝM nechal hladit duši krásnou muzikou. Aby ne, když ji hrála virtuózně na kontrabas absolventka HAMU, kde teď už mimochodem sama učí, jinak např. laureátka mezinárodní kontrabasové soutěže v italské Parmě, v německém Mittenwaldu, II. celosvětového festivalu kontrabasistů ve francouzském Avignonu a absolutní vítězka Mezinárodní soutěže v maďarském Debrecínu. Vedle ní Miloš Černý, skladatel, klavírista, zpěvák, který zvládne lidovku, Janáčka i Mozartovy árie. Ale zejména houslista, kterýžto nástroj spolu se zpěvem vystudoval na HAMU a objel s ním celý svět.
A paměti se budeme věnovat i v našem dnešním rozhovoru. Vždyť je to téma, které se týká, ať chceme nebo ne, každého z nás. My, dříve narození, už dobře víme, že tříkrálová písmena na „futru“ dveří mohou znamenat nejen Kašpar + Melichar + Baltazar, ale i Klíče + Mobil