Nesmělý mladíček s housličkami, se skromným úsměvem, možná až příliš skromným na to, že měl prastrýce legendárního dirigenta i slavného tatínka, ale on nechtěl žádná privilegia, chtěl být brán jako každý jiný muzikant a prosadit se díky vlastnímu talentu.
Tak si pamatuju Honzu Talicha z dob jeho muzikantských začátků, když jsem ho obsazovala na koncerty na Bertramce, jako sólistu i s jeho triem, které dostalo souhlas od jiného legendárního dirigenta, aby se jmenovalo Kubelíkovo. Spolehlivý, nadaný muzikant, přicházel na koncerty vždycky s předstihem, aby se mohl důkladně připravit a soustředit. Během dalších let, co jsme se neviděli, založil Talichův komorní orchestr, stal se primáriem proslulého Talichova kvarteta, s nímž sjezdil celý svět, s kvartetem i sólově hrál ve všech prestižních koncertních sálech a vstoupil úspěšně i na dirigentskou dráhu. Přijel k nám a nesl si s sebou futrál s houslemi.