Společnost a móda 20. století Archivy

Džentlmen a sport.

Na VII. letních olympijských hrách v Antverpách se v dubnu 1920 hrál hokejový turnaj, ve kterém čs. tým vůbec nestačil na zaoceánské soupeře, podlehl Kanadě 0:15 a USA 0:16. Až v utkání o 3. místo porazil Švédsko 1:0. Nevím, jestli to nebyla tak trochu hozená rukavice do ringu našich džentlmenů, která podnítila jejich touhu po sportu. Faktem je, že onen hokejový turnaj byl uznán až v r. 1982 jako první světové mistrovství v ledním hokeji, ale sportovní duch našich mužů sílil už mnohem dřív.

Džentlmen a láska.

Podle chytré paní Wikipedie je láska široký pojem pro silný, kladný a spíše trvalý vztah k jiné osobě, případně i k ideji nebo věci či zvířeti. Mohou v ní být různě silně zastoupeny aspekty přitažlivosti, touhy, obdivu, nezištné náklonnosti a oddanosti až po odevzdanost vůči druhému, vůči předmětu lásky. V základním významu se týká především vztahu dvou osob, na to však navazuje i řada dalších významů, jako je láska k určité věci, k místu a vlasti, k nějakému hnutí nebo ideji. Protože je měsíc květen a my si povídáme o mužích – džentlemenech dvacátých let, zůstaneme u jejich lásek milostných.

Kouzelné pletací jehlice a háčky

Skutečně dokázaly kouzla. Kovové, dřevěné či kosticové jehlice a háčky by však bez šikovných a pracovitých ženských rukou toho moc nezmohly. Babičky a maminky uměly uplést a uháčkovat téměř všechno. Od ozdobné dečky na stůl přes pánský klobouk až po večerní šaty. Většinou vkusně, téměř profesionálně.

Z vlny a bavlny vzniklo v domácnostech nespočetné množství typických výrobků pro dospělé a děti. Hlavně se přeplétalo z páraných výrobků. Pletenina měla, ve srovnání s textilií, řadu výhod. Především se po rozpárání dala opětovně použít v jiné kombinaci, byla pružná, nemačkala se a forma zpracování byla velice přizpůsobivá. Pletení nebo háčkování se dalo vzít s sebou kamkoliv do kabelky, rychle rozložit a pokračovat v práci. Využít se dala každá volná chvilka. Oblíbenou inspirací byly střihy a návody.

Podzimní přešívání do školy

„Každá z našich žen se snaží být ve své domácnosti nejlepší hospodyňkou. Proto nejen vydává podle příjmu, ale nakupuje nové věci jen tehdy, nedají-li se staré již opravit. Tedy počítá i se starým materiálem, který doplní částečně novým, aniž by musela vynaložit značnou částku. Stejně je tomu i v našem národním hospodářství.“ E. Horáková, sjezd Československého svazu žen, r. 1951.