To jsem si prožil taky, takže vím, o čem mluvíš,“ řekl mi a dodal hned útěchu, „mám ovšem pro tebe dobrou zprávu: Bude tě to sice ještě nějaký čas trápit, ale ve třiceti najednou, jako když utne!“ Tuhle „dobrou“ zprávu jsem ve svých dvaceti považoval spíš za černý humor, jenže desetiletí bylo pojednou totam a mně úderem třicítky uhry z obličeje zmizely.

…Dneska sním o tom, abych se také dožil pětaosmdesátky. Sice ještě nevím, s jakým problémem bych se tou dobou asi tak mohl na staršího sourozence obrátit, ale už nyní jako bych slyšel jeho slova útěchy: „Přesně to jsem si prožil taky, takže vím, o čem mluvíš. Mám však pro tebe dobrou zprávu: Až se přehoupneš přes devadesátku, tak…“ Dobré zprávy (nejen od starších sourozenců) vám, vážení a milí, do dnů (i let) příštích přeje Ondřej Suchý.

(celý článek najdete v tištěném vydání 10/2016, ročník XII. - objednání předplatného zde)