Helena Třeštíková

Helena Třeštíková si vybírá sociální témata z běžného života. Celé roky zaznamenává výpovědi lidí, jejichž příběhy nás nenechají v klidu. Výlučnost a náročnost časosběrné metody, kterou převážně pracuje, umění najít lidi s nevšedními osudy ji řadí mezi špičku dokumentárních tvůrců.

V loňském roce vzbudil pozornost její film o prvorepublikové hvězdě Lídě Baarové Zkáza krásou. Na podzim uvedla televize dokument Mallory, v němž autorka třináct let sledovala mladou ženu, která se po drogové závislosti snaží vrátit do normálního života. A zkraje letošního roku měl premiéru film Strnadovi. Oba posledně jmenované jsou další z časosběrných projektů, jako byly Marcela, René či Katka.

• Jste první, kdo začal pracovat časosběrnou metodou, to  znamená, že sledujete dané téma v delším časovém úseku. Jak jste k tomu dospěla? 

Vždycky jsem k tomu nějak inklinovala. Jako svůj absolventský film jsem v roce 1975 natočila dokument o mateřství a narození dítěte, a mě pak napadlo sledovat ho dál. Z toho vznikl po letech film Soukromý vesmír. V té době jsem pracovala v Krátkém filmu a přišel návrh, že by bylo dobré v delším časovém úseku zjistit, proč se tolik manželství rozvádí. Byl to šestiletý projekt, kdy jsme sledovali osudy manželských párů od momentu jejich svatby a v roce 1987 jsme odvysílali první Manželské etudy. A protože jsem s těmi lidmi strávila řadu let, zajímalo mě, jak se jejich život vyvíjí dál, a začala jsem se k nim vždycky s nějakým časovým odstupem vracet. Film Strnadovi je právě jeden z dílů tohoto cyklu, který teď dotáčíme, a přibližně za rok uvidí diváci Manželské etudy po 37 letech. Tato časosběrná metoda mě bavila, a tak jsem začala dělat stejným způsobem i jiné projekty.

(celý článek najdete v tištěném vydání č. 3/2017, ročník XIII. - objednání předplatného zde)