Miloň Čepelka

Je určitě více českých a moravských sídel, ze kterých se přinejmenším desítky jejich rodáků odstěhovaly do hlavního města, ale od svého rodiště se neodtrhly docela, neodcizily se mu a zajímá je, jak se tam žije domácím.

Proto se shlukují do volných společností rodáků a přátel, tu více, tu méně organizovaných, scházejí se, sdělují si novinky, obohacují své vzpomínky. Na konci září jsem byl účastníkem takového setkání v Opočně. Celý den. Zájemce z Prahy přivezl mikrobus, jiní přijeli porůznu sami, na úvod zahráli dva trumpetisté, také rodáci, všechny přivítala paní starostka, šlo se znovu do školy základní i umělecké, letopisecká komise tam rozvěsila a promítala staré fotografie, z paměti se dolovala jména těch, kteří hrávali divadlo, kteří sborově pěli, kdo byl krejčím, hostinským, kdo ševcem či cukrářem. Našel se dokonce tajný mecenáš, který zaplatil společný oběd, městečko ožilo, a třebaže většina byla ve věku padesáti plus a chůzi mnohých pomáhaly hole, den to byl čirý jako víno. Jak málo stačí, říkal jsem si přitom a ještě víc potom, a už k sobě lidé mají blíž, už se na sebe usmívají.

Doba je plná starostí, v lecčem jsme zklamaní, na leccos nazlobení, spoustu věcí jsme si představovali jinak, než jak to je, jsme proto až příliš ochotní živit se víc strachem a hněvem než radostí, ale měli bychom si připustit, že nikdo nejsme na světě sám a jediný. Za leccos můžeme sami, protože jsme se nenaučili své sny průběžně opravovat, přizpůsobovat je dnešku, který je přirozeně jiný, než byl včerejšek, neboť i zítřek bude jiný než dnešek. Nic nového pod sluncem. Nemějme za frázi, připomenu-li rčení, že každý je svého štěstí strůjcem. Nikoli beze zbytku, ale rozhodujícím činitelem je určitě. To nejdůležitější, čeho bychom se měli držet, je, nežít jen pro sebe. I když se zdá, že právě na tohle zapomínáme nejvíc. Bude advent, za měsíc přijdou Vánoce − co kdybychom se k sobě natrvalo chovali tak, jak to aspoň na konci září při svém setkání uměli rodáci a jejich přátelé u nás na českém severovýchodě?

Miloň Čepelka