někde za horama na mě vzpomíná…

Vždyť sám ji také znám jen zprostředkovaně, byť jako mladík jsem autory a jejich interprety ještě potkával na jevištích, na plátnech kin, ba dokonce v pražských ulicích. Proto chci připomenout, že ke slovům tehdejších textařů písniček přidával melodie kabaretiér, herec, někdy spisovatel, ale víc než často dirigent, varhaník, hudební skladatel a komik s nápadným úsměvem plným zubů a s živelnou, možná až neukázněně potrhlou tělesnou čilostí − Eman Fiala, který napsal hudbu nejméně ke dvaceti (jiný pramen uvádí dokonce ke třiceti) českým filmům a v dobrých dvou stech padesáti se objevil osobně. Sice v menších, ale vesměs výrazných rolích. Že to ani muzikant nebyl ledajaký, dokazují nové nahrávky některých těch v úvodu citovaných písní. Slušelo by se přitom vzpomenout dalších jmen, například herce a textaře Josefa Grusse, člena činohry Národního divadla, komika Ference Futuristu, ostatně rodem také Fialu, neboť s Emanem byli nevlastní bratři, hudebního skladatele Jiřího Julia Fialu, jejich bratrance, jehož úprava lidové písně Lásko, Bože, lásko, se srdceryvným houslovým sólem rozněžňovala diváky filmu Muzikantská Liduška. Avšak mám dnes přes to všechno jiný záměr.

(celý článek najdete v tištěném vydání 12/2016, ročník XII. - objednání předplatného zde)