Knihovny v naší zemi. To nejsou jen ty slavné a uznávané, jako třeba národní nebo zemské, univerzitní, muzejní, lékařské, ryze technické, ale i ty docela obyčejné (a často bezejmenné) s městským či obecním zřizovatelem. Celkem jich eviduje aktuální státní statistika 6 133. A nejvíc jich založily právě obce.

Letmý historický exkurs prozrazuje, že první veřejnou knihovnu otevřelo Nové Město pražské už v roce 1891. Čeští poslanci prosadili ve vídeňském sněmu první knihovní zákon v předjaří 1901 a v roce 1920 (v nově založené Československé republice) vlastnilo platné oprávnění k provozování takové „živnosti“ celkem 2 885 právních subjektů. Jak jsme na tom dnes? Z veřejných zdrojů vyplývá, že se můžeme chválit. Až 32 procent obyvatelstva v naší republice užívá knihoven víceméně pravidelně, zatímco průměr v Evropské unii je jen 23 procent. Zamířili jsme za osudy jedné takové hodně navštěvované městské knihovny, do kraje bratří Karla a Josefa Čapků, spisovatelů Aloise Jiráska a Boženy Němcové, herce Martina Růžka nebo sochaře Břetislava Kafky, do Červeného Kostelce. Partnerem v dialogu nám byla ještě docela nedávná  ředitelka knihovny, PhDr. Marcela Fraňková.

Celý rozhovor najdete v časopise Revue 50plus, v čísle II/2022